Nový projekt doktorandů a pedagogů z Fakulty architektury ČVUT, který vzniká ve spolupráci s Výzkumným centrem průmyslového dědictví FA ČVUT, se zaměří na kreativní oživování opuštěných industriálních objektů a areálů a jejich zapojování zpět do života.

Revitalizovaná industriální území jsou významným architektonicko-urbanistickým fenoménem posledních desetiletí. Přinesly změnu způsobu myšlení o bývalých průmyslových oblastech i o rozvoji měst. Hledání nového využití je obvykle nevyhnutelnou podmínkou zachování posledních zbytků industriálních stop. Úspěšně rehabilitovaná průmyslová území posilují své postavení jako centra vzdělávání, kultury a inovace a stávají se tak ekonomickým motorem lokality. Jejich silnou stránkou je kromě technické infrastruktury, strategické polohy a značného rozsahu také industriální atmosféra, inspirativní zdroj kreativity a pozoruhodné proměny postindustriální krajiny.

Cílem projektu je publikace mapující a podporující tyto tendence v České republice.

Roční projekt šestičlenného týmu doktorandů a pedagogů z Fakulty architektury ČVUT vzniká ve spolupráci s Výzkumným centrem průmyslového dědictví FA ČVUT v rámci tříletého grantu SGS 15/219/OHK1/3T/15 Průmyslové dědictví v ohnisku kulturní krajiny.

Titulní foto: Interiér kotelny apretury a barevny Fiegl & Widrich v Chrastavě, která v červnu 2006 hostila projekt Kotelna 2006. V rámci něj byla mimo jiné instalována putovní výstava Industriální stopy nebo zavěšená světelná plastika Manta od Michala Cimaly. (foto Lukáš Beran)

V těchto dnech probíhá demolice ověřovací bezvřetenové přádelny v Ústí nad Orlicí, první stavby na světě, určené pro tuto revoluční technologii. Po zboření areálu oděvních závodů OP Prostějov v polovině roku 2014 jsme tak během krátké doby přišli o další významné dílo architekta Zdeňka Plesníka.

Československo patřilo od počátku šedesátých let ke světové špičce ve výzkumu a praktickém uplatnění bezvřetenového předení. Ústeckoorlický Výzkumný ústav bavlnářský spolu s místním výrobcem textilních strojů, národním podnikem Kovostav (pozdější Elitex), v roce 1965 představili na brněnském veletrhu první funkční prototyp bezvřetenového dopřádacího stroje KS 200. Pro ověření této technologie přímo ve výrobním procesu byla v Ústí nad Orlicí postavena přádelna, vybavená deseti, od roku 1966 sériově vyráběnými stroji BD 200.

Projekt přádelny vypracoval během února až května 1966 ve Státním ústavu pro projektování závodů spotřebního průmyslu Centroprojekt Gottwaldov architekt Zdeněk Plesník (1914–2003) ve spolupráci s hlavním projektantem Karlem Kárníkem, ocelovou konstrukci navrhl Miroslav Purger. Stavba byla zahájena v květnu 1966 a budova slavnostně otevřena za účasti prezidenta Antonína Novotného a dalších zástupců vlády 20. srpna 1967. Celkové stavební náklady činily 4,9 milionu korun.

Přádelna byla řešena jako bezokenní stavba, ve které Centroprojekt testoval novou koncepci pracovního prostředí a progresivní stavební řešení. Dvoupodlažní objekt o půdorysných rozměrech 24 × 42 metru doplňovaly přístavky pro klimatizační a hygienická zařízení. První podlaží, tvořené modulovou sítí o rozměrech 6 × 6 metru a výšce 6,1 metru, sloužilo jako čistírna, filtrace a sklady surovin, přízí a pomocného materiálu. Ve druhém podlaží o modulu 18 × 18 metru a výšce 5,4 metru byly instalovány dopřádací stroje a další potřebné technologie. Optimální pracovní prostředí v prostoru bez oken zajišťovala klimatizace s odsáváním v podlaze a přívodem vzduchu shora, přes zavěšený stropní podhled, který integroval také silné 80 W zářivky, použité ve výrobním provozu vůbec poprvé.

Přádelna byla v provozu do roku 2008, na jejím místě vznikne nová hala pro jinou výrobu.

Literatura: ~, Ověřovací provoz bezvřetenové přádelny, Věstník. Informativní přehled Státního ústavu pro projektování závodů spotřebního průmyslu Centroprojekt VI, 1967, č. 5, s. 23; ~, Bezvřetenová přádelna před otevřením, Rudé právo XLVII–XLVIII, 1967, č. 206, 28. 7., s. 2; ~, Pokusná bezvřetenová přádelna uvedena do provozu, Věstník. Informativní přehled Státního ústavu pro projektování závodů spotřebního průmyslu Centroprojekt VI, 1967, č. 10, s. 1–3; ~, President republiky zahájil provoz bezvřetenové přádelny, Pochodeň LVI, 1956, č. 197, 21. 8., s. 1; Jan Svoboda, První bezvřetenová přádelna. Světová novinka v Ústí n. O., Rudé právo XLVII–XLVIII, 1967, č. 229, 20. 8., s. 1–2; Bohumil Šimůnek – Karel Ševčík, První bezvřetenová přádelna, Věstník. Informativní přehled Státního ústavu pro projektování závodů spotřebního průmyslu Centroprojekt VII, 1968, č. 12, s. 19–23; Václav Rohlena, Vznik bezvřetenového předení, in: Václav Rohlena et al., Bezvřetenové předení, Praha 1974, s. 22–27, zde s. 23; Vladimír Kubečka et al., Projektová a inženýrská organisace Centroprojekt Gottwaldov 1925–1975, Gottwaldov 1975, nestránkováno; ~,„Bédéčka“ jubilanty, Pochodeň LXVI, 1977, č. 197, 22. 8., s. 1; ~, S moderními stroji v bavlnářském průmyslu k vyšší produktivitě, Pochodeň LXVII, 1978, č. 234, 4. 10., s. 2; Rostislav Švácha, Dílo Zdeňka Plesníka a jeho kontext, in: Soňa Ryndová – Petr Všetečka (eds.), 3 vily architekta Zdeňka Plesníka. Zikmundova, Hanzelkova, Liškova (kat. výst.), Galerie Jaroslava Fragnera, Praha 2001, s. 160–177, zde s. 174; František Musil, Znárodnění průmyslu a vznik Kovostavu, in: Václav Klička et al., Vývoj textilního strojírenství v regionu Orlicka, Ústí nad Orlicí 2002, s. 131–156; lb [Lukáš Beran], heslo Bezvřetenová přádelna Výzkumného ústavu bavlnářského, in: Vladislava Valchářová (ed.), Industriální topografie / Pardubický kraj, Praha 2012, s. 196; ~, Demolice budovy bývalé bezvřetenové ověřovací přádelny, VÚB a. s., 5. 4. 2016, dostupné na vubas.cz

Jan Zikmund

VCPD FA ČVUT zahájilo 1. března 2016 práci na pětiletém projektu, podpořeném v programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity Ministerstva kultury České republiky – NAKI II (DG16P02H001).

Projekt přímo navazuje na výsledky projektu NAKI Industriální topografie ČR (2011–2014), využívá a rozvíjí jeho databázi pro syntetizující a vyhodnocující výzkum, který poskytne strukturovaný výběr exemplárních památek průmyslového dědictví a jejich typických situací, a to v podobě specializované mapy s odborným obsahem, doprovázené výstavami a monografickými publikacemi. Vychází z interpretace průmyslových budov či jejich souborů a formuluje jejich obecně kulturní hodnoty, a to ve dvou metodických liniích:

Hlavní linie sleduje obecné principy jejich vzniku, které jsou zároveň základními principy průmyslové civilizace – racionalizaci navrhování a provádění, tvůrčí specializaci, typizaci a globální transfer zkušeností. Pojímá průmyslové stavby jako komplexní, individuální technicko-architektonická díla, a sleduje především proces jejich návrhu, původ či autorství, a to nezbytně v evropském kontextu. Bude se proto zabývat prací evropských specializovaných projekčních kanceláří, určujících na území ČR směr vývoje, a také těch, které v domácím prostředí jejich postupy rozvíjely. Bude sledovat projekční činnost stavebních firem, které, především v oblasti železobetonových konstrukcí, zde záhy dosáhly špičkové úrovně. Vyzdvihne vědecké postupy v projekční praxi družstevních a státních organizací při výstavbě technické a dopravní infrastruktury země, a v poválečném období i výstavbě její základny průmyslové. Poznatky budou konfrontovány při příležitosti mezinárodní konference roku 2018 a následně shrnuty v publikaci. Nejvýznamnější stavby a areály v ČR ve všech těchto souvislostech zachytí specializovaná mapa a v roce 2020 závěrečná výstava projektu s reprezentativní vícejazyčnou publikací.

Komplementární linie sleduje jedinečný a zpravidla diskontinuální stavební vývoj průmyslových staveb, pojímá je jako součásti heterogenních souborů, jejichž funkce se v kritických obdobích mění a v post-průmyslové éře zanikají, a charakterizuje tak jejich potenciál pro zachování identity konkrétního místa při jeho dalším rozvoji. Tématem se proto stává a zachycení a reflexe jejich dnešní historické situace a výběr nejpodnětnějších podob, které na sebe bere. Představí je výstava a publikace ve třetím roce projektu.

Obě linie se protínají v pochopení vnitřně protikladných hodnot, které konkrétní průmyslové stavby a areály průmyslového dědictví v dnešní situaci představují, nezbytném k nalezení jim odpovídajících, konzervačních a zároveň tvůrčích urbanistických a architektonických postupů při jejich novém využití.

Řešitelé: Mgr. Lukáš Beran, Ph.D. (garant projektu); Mgr. Jan Zikmund; PhDr. Benjamin Fragner; Mgr. Irena Lehkoživová; Mgr. Jakub Potůček; doc. Ing. arch. Petr Vorlík, Ph.D.; Mgr. Magdalena Tayerlová