Průmyslovou výstavbu v Československu po druhé světové válce by se pravděpodobně nepodařilo nastartovat bez transformace hospodářské politiky, projekční praxe a stavebnictví. Prostředí, ve kterém vznikala nová průmyslová architektura, bylo nicméně ještě komplikovanější – zvlášť, když významné změny, které se v něm odehrávaly, probíhaly spíše diskontinuálně, v atmosféře neustálého hledání optimálních možností, revizí i návratů.

Proměna moderní továrny z individuálně pojatého technicko-architektonického díla do formátu univerzálního a abstraktního byla každopádně se systémovým nastavením těsně provázaná. Proměnily se tak i podmínky, v nichž pracovali tvůrci průmyslových staveb – a to nejen architekti, ale také inženýři, urbanisté, technologové a další specialisté. Hledání správného architektonického řešení pro stále sofistikovanější technologie vycházelo z pragmatických základů, jasně vymezených objednávkou, financemi a možnostmi stavební a strojírenské výroby.

Právě tyto procesy v pozadí se pokouší přiblížit tato publikace. Má nicméně jednu obrovskou chybu, kterou už nelze napravit. Přichází pozdě. Během posledních dvaceti let jsme si zlikvidovali – demolicemi či nevhodnými přestavbami – desítky architektonicky, konstrukčně, technologicky, hospodářsky i regionálně cenných továren. Pomalu mizí jedna vrstva kulturního dědictví, aniž bychom se ji stačili ze zpětného pohledu učit vnímat a pochopit. Přehlíží ji totiž nejen historici architektury a památková péče, ale poněkud váhavě a s rozpaky vyznívají i pokusy brát ji už jako součást průmyslového dědictví. Těmto stavbám totiž chybí všeobecně nejvíce vyhledávaná kvalita – romantika autentického industriálu.

Tato kniha nechce akademicky předkládat chronologický vývoj průmyslové architektury v druhé polovině 20. století, ani být katalogem vybraných fabrik. Chtěla by nicméně otevřít doposud přehlížené téma, a to i za cenu rizik, jež tento záměr logicky přináší. I proto je pojednána spíše jako poznámka pod čarou, informační základ, aby bylo možno se o něco opřít a z čeho dále vycházet.

Publikace vznikla v rámci řešení projektu Industriální architektura. Památka průmyslového dědictví jako technicko-architektonické dílo a jako identita místa (DG16P02H001) v programu aplikovaného výzkumu a vývoje Ministerstva kultury České republiky NAKI II.

Jan Zikmund, Hledání univerzality. Kontexty průmyslové architektury v Československu 1945–1992, Praha 2020.

208 stran; česky, resumé anglicky; 257 černobílých vyobrazení a plánů; ISBN 978-80-01-06743-7 / koncepce, text, grafická úprava a sazba Jan Zikmund / předmluva Benjamin Fragner / odborní recenzenti Petr Kratochvíl, Tomáš Šenberger / jazyková redakce Hubert Guzik / korektury Irena Hlinková / překlad Robin Cassling / úprava reprodukcí Jiří Klíma (Formall) / vektorizace log Lucia Mlynčeková / produkce Gabriel Fragner (Formall) / písma Carot Sans, Neue Machina, Fira Code / papír Arena Ivory Rough 90 g a 250 g / výroba Formall / tisk Tiskárna Helbich / vydalo Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury ČVUT v Praze

Recenze na knihu od Petra Freiwilliga v časopisu Zprávy památkové péče 02/2021 k přečtení zde a recenze od Jaroslava Zemana v časopisu ERA21 04/2021 zde. Prezentace knihy na PechaKucha Night vol. 75 ke zhlédnutí zde. Kniha získala druhé místo v mezinárodní soutěži Fedrigoni Top Award 2022 v kategorii Publishing.

Publikaci je možné zakoupit v knihkupectví Klubu Za starou Prahu Juditina věž, Galerii VI PER, Knihkupectví Karolinum, na portálu iUmeni.cz, Knihkupectví ArtMap, knihkupectví PageFive, knihkupectví KAVKA a dalších místech.

(fotografie Gabriel Fragner)

Vysílač Praha-město představuje první a zároveň poslední televizní věž, která byla v Československu postavena v centru města. Stavět se začal koncem komunistické éry a dokončen byl po Sametové revoluci, v roce 1992. Už tento fakt se významně podepsal na negativním vnímání věže, která byla jako produkt režimu spojována s devastující asanací části Žižkova. Když se ovšem od těchto konotací oprostíme, pak začneme vysílač vnímat stejně, jako třeba anglický architekt Peter Cook, který v něm našel fascinující dílo inženýrské architektury.

Projektem vysílače byl pověřen architekt Václav Aulický, který vypracoval několik variant anténního nosiče, zejména pro dvě lokality: Petřín a Mahlerovy sady. V prvním případě byly zkoušeny všechny typy konstrukcí, včetně kotvených stožárů, v druhém případě už jen klasická konstrukce sestávající z jednoho, tří a čtyř nosných tubusů. Nakonec byla zvolena varianta se třemi tubusy, která se pro dnešní lokalitu, tedy Mahlerovy sady, jevila jako optimální. Přípravné práce na stavbě televizní věže s charakteristickou kompozicí (kromě trojice ocelových rour vyplněných tenkou vrstvou betonu ji tvoří také tři kabiny – technologické a restaurační), byly zahájeny v roce 1985. Stavba samotné věže včetně sousední technologické budovy navržené architektem Václavem Aulickým a statikem Jiřím Kozákem, pak byla odstartována o tři roky později.

Publikace vznikla v rámci řešení projektu Industriální architektura. Památka průmyslového dědictví jako technicko-architektonické dílo a jako identita místa (DG16P02H001) v programu aplikovaného výzkumu a vývoje Ministerstva kultury České republiky NAKI II. Kniha byla nominována v soutěži Nejkrásnější kniha roku 2020 v kategorii Odborná literatura.

Václav Aulický – Jakub Potůček (ed.) – Rostislav Švácha, Žižkovská věž, Praha 2020.

160 stran; česky, resumé anglicky; 87 černobílých vyobrazení a plánů; ISBN 978-80-01-06328-6 (VCPD FA ČVUT), ISBN 978-80-7551-070-9 (Jonathan Livingston) / autoři Václav Aulický, Jakub Potůček (ed.), Rostislav Švácha / odborný recenzent Petr Urlich / jazyková redakce Irena Hlinková / překlad Robin Cassling / jmenný rejstřík Jakub Potůček / grafická úprava a sazba Jan Zikmund / úprava reprodukcí Jiří Klíma (Formall) / produkce Gabriel Fragner (Formall) / písma IBM Plex Mono, Technomat / papír Arena Natural Smooth 100 g / plátno Duchesse Metallic / výroba, tisk a knihařské zpracování Formall a Tiskárna Helbich / vydalo Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury ČVUT v Praze a Nakladatelství Jonathan Livingston / vydání knihy finančně podpořily Hutní montáže, a.s. a Fakulta architektury ČVUT v Praze

Publikace sleduje uplatnění nové koncepce průmyslové pivovarské architektury v šedesátých a sedmdesátých letech 19. století v českých zemích, a to na příkladech práce dvou nejvýznamnějších tuzemských osobností – Gustava Nobacka a Josefa Vincence Nováka a jejich konkurenčních projekčních a technologických kanceláří a připojených strojírenských podniků. Na pozadí základních obrysů vývoje používaných technologií je srovnává s díly jejich předchůdců, Karla Völcknera a Ferdinanda Krabese, i současníků, jako byl Richard Jahn.

Publikace vznikla v rámci řešení projektu Industriální architektura. Památka průmyslového dědictví jako technicko-architektonické dílo a jako identita místa (DG16P02H001) v programu aplikovaného výzkumu a vývoje Ministerstva kultury České republiky NAKI II.

Milan Starec – Petr Holub, Noback vs. Novák: stavitelé pivovarů, Praha 2019.

256 stran; česky, resumé anglicky a německy; 205 černobílých vyobrazení a plánů; ISBN 978-80-01-06627-0 / autoři Milan Starec, Petr Holub / odborný recenzent Jan Štěpán / jazyková redakce Marek Kamlar / překlad Robin Cassling, Tomáš Mařík / grafická úprava Vlasta Doležalová / DTP Lesnická práce, s. r. o. / úprava reprodukcí, mapová příloha, produkce Jan Forejt, Jiří Klíma, Gabriel Fragner / výroba Studio Formall / vydalo Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury ČVUT v Praze

Publikaci je možné zakoupit v Černokosteleckém zájezdním pivováru, knihkupectví Klubu Za starou Prahu Juditina věž, knihkupectví KAVKA, knihkupectví BioBooks a dalších místech.

Obilní skladiště a sila jsou dokladem proměn technologie, architektury, hospodářství a politiky dvacátého století. Svépomocným rolnickým družstvům umožnila ovládnout obilní obchod, stala se nástrojem jeho regulace a později zestátnění. Inženýři a architekti specializovaných kanceláří pro ně hledali nejvhodnější řešení, nejlepší typový projekt. Publikace identifikuje a lokalizuje 360 těchto staveb v českých zemích, na Slovensku a Podkarpatské Rusi, a podává tak přehled po této dosud spíše opomíjené součásti průmyslového dědictví.

Publikace vznikla v rámci řešení projektu Industriální architektura. Památka průmyslového dědictví jako technicko-architektonické dílo a jako identita místa (DG16P02H001) v programu aplikovaného výzkumu a vývoje Ministerstva kultury České republiky NAKI II. Představena byla 20. listopadu 2019 v přednáškovém sále Domu zemědělské osvěty v Praze. O knize mluvil Lukáš Beran také v pořadu Mozaika na Českém rozhlasu Vltava.

Lukáš Beran – Jan Zikmund, PRO ZRNO: obilní skladiště a sila 1898–1989, Praha 2018.

192 stran; česky, resumé anglicky a německy; 176 černobílých vyobrazení a plánů; ISBN 978-80-01-06626-3 / autoři Lukáš Beran, Jan Zikmund / autorská spolupráce Benjamin Fragner, Naďa Johanisová, Tereza Bartošíková, Jakub Potůček, Magdalena Tayerlová, Lukáš Tofan / odborný recenzent Rostislav Švácha / jazyková redakce Irena Hlinková / překlad Robin Cassling, Tomáš Mařík / jmenný rejstřík Irena Lehkoživová / grafická úprava Jan Forejt (Formall) / úprava reprodukcí Jiří Klíma (Formall) / produkce Gabriel Fragner (Formall) / písma Notable a Stabil Grotesk / papíry Arcoprint Milk White a Woodstock Betulla / tisk Tiskárna Helbich / vydalo Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury ČVUT v Praze

Publikaci je možné zakoupit v knihkupectví Klubu Za starou Prahu Juditina věž, Portálu současného umění iumeni.cz, Knihkupectví Karolinum, Galerii VI PER, knihkupectví PageFive, knihkupectví KAVKA a dalších místech.