Ve středu 29. října 2014 se konal v Dublinu workshop a veřejná prezentace dílčích výsledků práce deseti mezinárodních badatelských kolektivů, spojených v rámci mnohaletého projektu Joint Programming Initiative on Cultural Heritage (JPICH). Záměr, schválený Evropskou radou na přelomu let 2009 a 2010, usiluje v souladu s integrační strategií Evropské unie o propojování aktivit a zejména metodiky v oblasti výzkumu a péče o kulturní dědictví.

V první fázi zástupci 17 zemí, včetně Ministerstva kultury ČR, vytipovali základní priority a na jejich základě vznikla tzv. Strategic Research Agenda. Tato strategie formuluje čtyři hlavní linie projektu: 1) rozvíjení uvědomělé společnosti a reflexe jejího aktuálního vývoje, 2) propojování kulturního dědictví s životem komunity, 3) sdílená znalost a zkušenost, 4) záchrana kulturního dědictví. Dokument jednotlivé okruhy zájmu podrobněji rozvíjí a v jejich kontextu vymezuje i aktuální žhavé problémy kulturního dědictví: 1) identita, hodnoty, etika, 2) ochrana prostřednictvím užívání, udržitelnost, bezpečnost, informovanost, 3) provazování výzkumu a metodiky, přenosná zkušenost, 4) záchrana a adaptace. Základní agenda projektu však nejenom pojmenovává společné priority, ale zároveň zohledňuje i regionální klimatická a kulturní specifika. Ve druhé fázi projektu vznikly mezinárodní týmy spolupracující na jednotlivých dílčích tématech, jejichž průběžné výsledky byly prezentovány a diskutovány právě na dublinském workshopu.

O složité aktuální situaci evropského kulturního dědictví přesvědčivě vypovídala skutečnost, že příspěvky a projekty představené na workshopu lze rozdělit na dvě relativně ostře ohraničené skupiny, s diametrálně odlišnými a přenosnými výsledky. Na jedné straně vynikala vrstevnatá zkušenost a vytříbená metodika velmi detailních projektů, zaměřených na sanace a konzervaci historických materiálů a struktur – dřevěných archeologických artefaktů, obrazů, cihelného zdiva ale i betonových prvků a konstrukcí (s cenným, nedogmatickým záběrem od prvopočátků betonu až k devadesátým letům 20. století). Méně uchopitelné a prakticky nepřenosné výsledky přinášely na druhé straně projekty usilující o nový étos výzkumu a péče o kulturní dědictví. Zejména snaha o revidované vyhodnocování, které by zohledňovalo aktuální celospolečenské výzvy, bylo by exaktnější a tudíž i akceptovatelné napříč evropským kulturním prostorem nebo mezi odborníky a většinovou společností. Tápání v tomto ohledu výmluvně vykreslovalo neschopnost pestré euroatlantické civilizace sdílet společné hodnoty. Čím méně je lze destilovat z obecných postojů a jednání, tím větší je paradoxně v legislativně orientované politice Evropské unie tlak na jejich osvícensky racionální vyjádření. V diskuzi na workshopu navíc nešlo přehlédnout problém, s tématem bytostně spojený, skutečnost, že jedna ze základních a nejcennějších hodnot kulturního dědictví vyplývá právě z výjimečnosti, osobitosti a různorodosti, tj. z faktorů, které lze jen těžko podřídit tlaku na formulování kvantifikovatelných kritérií.

Workshop v Dublinu dokládá, že jakkoliv lze víceméně bez problémů sdílet výsledky v oblasti péče o konkrétní díla kulturního dědictví, tak je skutečně neobyčejně obtížné formulovat hodnotový rámec, který vyhoví napříč společností, roztříštěnou mezi lokální identitou a globálním životním stylem. Podstatným klíčem, na kterém se však všichni shodli, je především otázka udržitelnosti, ekologický, krajinný a městotvorný rozměr kulturního dědictví, a přirozeně především jeho užitnost.

Ačkoliv se workshop konal v poněkud přebujelé moderní budově radnice, nekompromisně narušující příjemné měřítko historické zástavby podél řeky Liffey i sousedního středověkého kostela Ježíše Krista, samotné město Dublin je krásným příkladem organického prolnutí minulosti a současnosti. Včetně desítek vynikajících příkladů spíše drobných a neformálních konverzí průmyslových budov, s korunou sice památkově trochu kontroverzní ale pro osvětu nesmírně důležité lunaparkové konverze Guinness Storehouse, nejnavštěvovanější turistické atrakce v Irsku, nebo neméně ambiciózní developerské revitalizace dublinských doků (podrobněji na www.industrialnitopografie.cz v sekci konverze).

Cesta se uskutečnila v rámci řešení projektu Industriální topografie České republiky – nové využití průmyslového dědictví jako součásti národní a kulturní identity.

Petr Vorlík

http://www.jpi-culturalheritage.eu
http://www.heritageportal.eu

14. listopadu 2014 se od 9.00 uskuteční na Fakultě stavební ČVUT ve velké zasedací místnosti B169 konference aur14, jež se zabývá aktuálními otázkami identifikace, metodického hodnocení, evidence a ochrany kulturního dědictví v souvislostech udržitelného rozvoje.

Konferenci zahájí přednáška předního německého památkáře v oblasti průmyslových staveb Axela Föhla na téma Čtyřicet let ochrany průmyslových památek v Evropě – teorie a praxe. Přednášku je možné navštívit nezávisle na dalším programu konference. Vstup je zdarma.

Cílem konference je upozornit na potenciální, mnohdy skryté hodnoty kulturního dědictví, které se v kontextu současného dění dostává do nových, i nečekaných souvislostí a vyžaduje aktualizované a alternativní přístupy zkoumání a ochrany.

Tematické sekce konference:
Udržitelný rozvoj a průmyslové dědictví, novodobý brownfield
Průmyslové dědictví a umění
Ochrana kulturních hodnot sídel a krajiny

Podrobný program na http://udrzitelnyrozvoj.webnode.cz/

Konferenci pořádá katedra architektury FSv ČVUT v Praze. Akce vzniká za podpory grantu SVK 06/14/F1 FSv ČVUT v Praze. Je připravována ve spolupráci s Výzkumným centrem průmyslového dědictví FA ČVUT v Praze a navazuje na aktivity platformy Industriální stopy.

Mezinárodní konference je zaměřena na specifickou situaci průmyslového dědictví, jako součásti kulturního dědictví a duševního i materiálního bohatství, poznamenaného mnohokrát zpřetrhanou historickou kontinuitou během 20. století, a posléze i ekonomickou transformací uplynulých desetiletí.

Navazuje na sérii setkání, konferencí a bienále Industriální stopy a připomíná složitou situaci průmyslového dědictví čtvrt století po změně politického systému a proměně kulturní atmosféry po roce 1989, jak se projevuje nejen v České republice, ale i v okolních zemích bývalého východního bloku.

Cílem akce je nastínit některé charakteristické rysy a problémy, které provázejí úsilí o záchranu, nové využití, ale příliš často i ohrožení průmyslového dědictví. Do prostředí Dolní oblasti Vítkovice se konference vrací po třech letech.

29. srpna 2014

Konference
Multifunkční prostor Gong, Dolní oblast Vítkovice

30. srpna 2014

Exkurze
Trojhalí, Landek Park, Důl Michal

Program konference a exkurze

Informační brožura

Tisková zpráva

Prezentace všech účastníků (.zip, 73 MB)

Ohlédnutí za konferencí na portálu ProPamátky

Konference Industriální stopy / Čtvrt století poté je podporována grantem Ministerstva kultury ČR Na podporu kulturních aktivit občanských sdružení působících v památkové péči v roce 2014.

Generálním partnerem konference je společnost VÍTKOVICE a.s., resp. Dolní oblast VÍTKOVICE. Pořadateli Industriální stopy o.s., Výzkumné centrum průmyslového dědictví FA ČVUT, Kolegium pro technické památky ČKAIT & ČSSI, Národní památkový ústav – GŘ, Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska a OK ČKAIT Ostrava.