Co si stále boříme

V roce 2009 vydalo Výzkumné centrum průmyslového dědictví publikaci Co jsme si zbořili, která připomněla industriální stavby a areály, zlikvidované v uplynulých deseti letech. Tento přehled potvrdil alarmující rozsah demolic, v řadě případů architektonicky a historicky cenných staveb, dosud pouze tušený v neúplných konturách.

Tehdy se zdálo, že hlavní problém spočívá v nedostatečném všeobecném povědomí o hodnotách průmyslového dědictví, byť se na ně u nás poukazovalo již od osmdesátých let. Masivní vlna krachujících podniků po roce 1989, většinou po nezdařených privatizacích, tu zanechala stovky opuštěných areálů, které se nijak překvapivě staly záhy nedobrovolnými a nechtěnými rukojmími při obchodování s lukrativními parcelami, na nichž stály. Zdaleka nejčastěji na uvolněných plochách vznikala obchodní centra a supermarkety, které zprvu radnice prosazovaly, a místní obyvatelé vítali. S naplňující poptávkou ale hlavně stále četnějším upozorňováním na nezpochybnitelné kvality industriálních staveb a možnosti jejich nového využití v odborných debatách, díky iniciativám řady spolků a sdružení i zmínkám v mainstreamových médiích, se však tato situace začala pozvolna proměňovat.1 Přispěla k tomu také finanční krize, kvůli které se do problémů dostala většina developerských společností a stavebních firem. Kniha Co jsme si zbořili2 vycházela právě v tomto okamžiku a mohlo se zdát, že se leccos může měnit.

Závěr publikace představil deset bezprostředně ohrožených unikátních areálů a staveb. Za dva měsíce od jejího vydání z nich byly zbořeny nejhodnotnější objekty továrny na cihelné a šamotové zboží Josefa Hrubého v Červených Pečkách a strojírny Franz Eisenschimmel a spol. v Roudnici nad Labem,3 přádelna bavlny Bratři Grohmannové v Bystřanech, o které bude ještě řeč, byla zdemolována na konci února letošního roku. Železniční areál Holešovice-Bubny,4 zlíchovský lihovar,5 Odkolkův parní mlýn v pražských Vysočanech,6 cukrovar v Čelechovicích na Hané7 a od roku 2008 památkově chráněné staré nádraží v Duchcově8 dále chátrají bez údržby i vize budoucí náplně. Demolici pivovaru v Buštěhradě se podařilo na poslední chvíli zabránit díky soutěži studentů českých i slovenských škol architektury9, zbourání Nákladového nádraží Žižkov10 pak zastavilo třetí prohlášení za kulturní památku v březnu 2013. Asi není třeba dodávat, že mezitím byla zbořena celá řada dalších cenných továren, jejich ohrožení se tehdy nepodařilo ani odhadnout. Například hned na počátku roku 2011 bez varování zmizela známá montážní budova loděnice v pražské Libni, navržená roku 1947 architektem Jaroslavem Fragnerem,11 během ledna 2013 byla zdemolována tkalcovna a přádelna bavlny Adolf Mandl jun. v Mostku, postavená v roce 1903 podle projektu švýcarské kanceláře Séquin & Knobel.12

V uplynulých necelých pěti letech od vydání knihy Co jsme si zbořili tedy nelze pozorovat téměř žádný posun v rozsahu mizejícího průmyslového dědictví. Naopak se v poslední době objevil nový fenomén – demolice hrazené z veřejných dotací. Patrně nejabsurdnější příklad představuje situace kolem bývalého městského pivovaru v Chrudimi.13 Většinu autenticky dochovaných a architektonicky cenných budov dal od roku 2010 majitel postupně zbourat v rámci projektu s názvem Rekonstrukce pivovaru na školící centrum a lůžkové sociální centrum pro seniory, financovaného z programu ROP NUTS II Severovýchod. Zcela zbytečná pak byla v roce 2012 demolice působivé krajinné dominanty, železobetonového skeletu třídírny dolu Prokop (zastaveného již roku 1927) ve Vilémově-Zahořanech,14 hrazená dotací ministerstva financí pod hlavičkou Revitalizace zbytkové jámy bývalého lomu Prokop Grube. Na popud Svazu českých komínářů a sdružení fabriky.cz má být zachován alespoň unikátní komín s vodojemem.

I přes tuto neveselou bilanci však události posledních únorových dnů působí téměř neuvěřitelně. Zmíněná secesní přádelna bavlny Bratři Grohmannové v Bystřanech u Teplic15 byla postavena v letech 1906–1907 podle projektu Johanna Davida Ferbera, jenž navrhnul také přilehlý šedový sál barevny a kotelnu se zdobným komínem. Po druhé světové válce areál využívaly Elektrotechnické závody Teplice a i přes jiný druh výroby se budovy výjimečně dochovaly v původním stavu včetně bohatě dekorovaných štukových fasád až do roku 2000, kdy tu výroba skončila. Areál poté koupila akciová společnost Kongresové centrum ILF, jež v její těsné blízkosti roku 2009 postavila novou skladovací halu, o rok později dala zbořit barevnu, kotelnu s komínem a přilehlé drobnější přístavby. Poslední únorový týden byla nakonec zbořena i vlastní přádelna.

O čtyři dny později začala demolice kotelny karlínské Rustonky z poloviny 19. století, poslední připomínky jedné z nejstarších strojíren v Praze.16 Tu vybudovali v roce 1832 bratři Edward a James Thomasovi, v roce 1850 ji převzal konstruktér Joseph John Ruston. Roku 1912 strojírnu koupily Elektrické podniky královského hlavního města Prahy a zřídily zde opravnu vozidel a kolejí, což si vyžádalo další rozšíření. Od počátku devadesátých let byly vzácně dochované budovy znovu využívány pro strojírenskou výrobu, která zde skončila v roce 2005. O dva roky později byl celý areál až na kotelnu zbořen pro plánovanou (a dosud nerealizovanou) výstavbu administrativního komplexu Rustonka. Developerská společnost J & T Real Estate původně s kotelnou počítala jako ústředním motivem připomínajícím minulost místa, nakonec byl zbořen i 42 metrů vysoký oktogonální komín, jeden z nejstarších v Praze, který v propagačních vizualizacích sloužil jako reklamní poutač celého projektu. Demolice nevelké stavby znamená především vymazání jedné z posledních stop počátků moderní průmyslové éry na našem území.

Na konci ledna koupila areál OP Prostějov17 za finanční pomoci podnikatele Miroslava Barneta firma Astria Group, jejíž majitelé rovněž vykupují kovy. Přes úvodní sliby o novém využití se již rozebírá unikátní hliníková fasáda jedné z architektonicky nejkvalitnějších poválečných průmyslových staveb. Ohroženy demolicí jsou také pozoruhodné velkosklady na pražském Třebešíně, postavené v letech 1960–1966 podle návrhu týmu vedeného Emilem Miclíkem z Potravinoprojektu Praha.

V době vzniku tohoto textu se připravovala ve Frýdku-Místku likvidace textilní továrny Adolfa Landsbergera, první moderní mechanické přádelny bavlny v rakouské části Slezska, postavené v roce 1884 (do dnešní podoby dostavěné o deset let později). Přádelna s nedalekým firemním skladištěm surové bavlny je nejstarší z unikátně dochovaného souboru velkých textilních továren v okolí místního nádraží – přádelny a tkalcovny vlny a bavlny Aloise Lembergera, tkalcovny a bělidla firmy Josef Munk a synové a přádelny a tkalcovny bavlny Bratři Neumannové.18 V roce 2002 podalo ostravské odborné pracoviště Národního památkového ústavu návrh na zapsání celého souboru na seznam kulturních památek. Po deseti (!) letech ministerstvo kultury rozhodlo o jejich neprohlášení,19 což v těchto situacích většinou znamená nevyřčené povolení k demolici. Zmíněné továrny patří roku 2009 zkrachovalé akciové společnosti Slezan Frýdek-Místek, v ohrožení jsou tedy i ostatní budovy, kromě bývalého bělidla Josef Munka synové, které bylo nedávno upraveno na hotel.20 Přádelnu bavlny Bratři Neumannové, postavenou v letech 1889–1890 podle projektu švýcarské kanceláře Carla Arnolda Séquina-Bronnera,21 vlastní akciová společnost Textil Invest Group, jež v roce 2012 vypisovala výběrové řízení na demolice trutnovských přádelen lnu J. A. Kluge22 a Aloys Haase23 a zbylých objektů mechanické tkalcovny a tiskárny bavlněných látek Josefa Sochora ve Dvoře Králové nad Labem.24 Zpráva o chystaném zbourání Landsbergerovy přádelny vyvolala mezi místními obyvateli vlnu nesouhlasu, jež vyústila v sepsání petice na obnovení prohlašovacího řízení výše uvedených staveb na za kulturní památky.25

Zanedlouho přijdou o své symboly průmyslové minulosti také východočeská centra Pardubice a Hradec Králové. Továrna na telegrafy a telefony Telegrafia byla postavena v roce 1922 podle projektu pražského architekta Richarda Goldreicha, dostavby v letech 1940–1942 navrhnul pardubický funkcionalistický architekt Karel Řepa. Tesla Pardubice,26 známá dnes hlavně jako výrobce legendárního pasivního radiolokátoru Tamara, skončila v roce 1998 v konkurzu. Zatímco v novém areálu, postaveném v šedesátých letech, pokračuje výroba elektroniky, na starší budovy při železniční trati vypsalo město výběrové řízení na demolici a zřízení parkoviště pro nedalekou nemocnici. Radnice tak bohužel nevyužila možnosti, kterou roku 2011 prověřila studie architekta Jana Kováře, jež při přestavbě areálu pro podpůrné provozy nemocnice počítala se zachováním nejstarších budov z dvacátých let.27 Také město Hradec Králové začalo v uplynulém měsíci připravovat zbourání bývalé továrny na usně Leopold Beckmann a spol. v Kuklenách.28 Poslední z místních koželužen skončila provoz v roce 1950, poté tu sídlila strojní traktorová stanice, chátrající budovy s charakteristickou hodinovou věžičkou se však dochovaly v autentickém stavu. Na jejich místě by měl vzniknout domov důchodců.

Po této krátké rekapitulaci se logicky nabízí otázka: kde je tedy chyba? Odpověď není jednoduchá, neexistuje totiž žádný univerzální recept, každý případ je třeba řešit individuálně, s přihlédnutím ke všem kontextům. Jádro problému leží někde mezi nevyjasněnými majetkoprávními vztahy, jejichž začátky se táhnou do nezdařených privatizací v devadesátých letech, a bezohledností developerů a investorů, kterým města ochotně a někdy za podivných okolností poskytují stavební parcely. Celé se to odehrává v nekultivovaném prostředí, kde se preferují okamžité peníze před pomalejším procesem návratnosti s přidanou hodnotou. Některá z těchto témat se pokusí rozebrat konference Průmyslové dědictví / čtvrt století poté, pořádaná platformou pro propagaci a záchranu průmyslového dědictví Industriální stopy 29. srpna 2014 ve vítkovické aule Gong.

 

Jan Zikmund

 

Poznámky
1 Benjamin Fragner, Průmyslové dědictví: Co se mění?, Zprávy památkové péče LXXIII, 2013, č. 3, s. 199–201.
2 Benjamin Fragner – Jan Zikmund (eds.), Co jsme si zbořili. Bilance mizející průmyslové éry / deset let, Praha 2009, dostupné ke stažení na http://vcpd.cvut.cz/co-jsme-si-zborili. Publikace byla vydána při příležitosti stejnojmenné výstavy v rámci bienále Industriální stopy.
3 Vladislava Valchářová, Jan Pacner, továrna na secí stroje, in: Vladislava Valchářová (ed.), Industriální topografie. Ústecký kraj, Praha 2011, s. 316–317.
4 Michal Zlámaný, Železniční areál Holešovice-Bubny, in: Lukáš Beran – Vladislava Valchářová – Petr Vorlík – Blanka Kynčlová (eds.), Industriální topografie. Hlavní město Praha (DVD), Praha 2013.
5 Tomáš Šenberger, Zlíchovský lihovar, in: ibidem, Praha 2013.
6 Lukáš Beran, František Odkolek, a. s., parní mlýn a továrna na chléb, in: ibidem, Praha 2013.
7 Jan Zikmund, Cukrovar Filipa Ludvíka hraběte Saint Genois d’Anneaucourt, in: Lukáš Beran – Vladislava Valchářová – Jan Zikmund (eds.), Industriální topografie. Olomoucký kraj, Praha 2013, s. 128–129.
8 Vladislava Valchářová, Železniční stanice Duchcov (stará), in: Vladislava Valchářová (ed.), Industriální topografie. Ústecký kraj, Praha 2011, s. 97.
9 Benjamin Fragner – Petr Vorlík – Jan Zikmund (eds.), Úskalí nového využití / pivovar v Buštěhradě. Soutěžní projekty studentů architektury, Praha 2011, dostupné ke stažení na http://vcpd.cvut.cz/uskali-noveho-vyuziti-pivovar-v-bustehrade.
10 Benjamin Fragner – Tomáš Skřivan (eds.), Pražská nádraží ne/využitá / Průmyslové dědictví a urbanismus. Alternativní projekty pro Nákladové nádraží Žižkov, Praha 2012, dostupné ke stažení na http://vcpd.cvut.cz/prazska-nadrazi-nevyuzita.
11 Lukáš Beran, Česká loděnice, in: Lukáš Beran – Vladislava Valchářová – Petr Vorlík – Blanka Kynčlová (eds.), Industriální topografie. Hlavní město Praha (DVD), Praha 2013.
12 Idem, Tkalcovna a přádelna bavlny Adolf Mandl jun., in: Vladislava Valchářová (ed.), Industriální topografie. Královéhradecký kraj, Praha 2012, s. 151–152.
13 Idem, Městský pivovar, in: Vladislava Valchářová (ed.), Industriální topografie. Pardubický kraj, Praha 2012, s. 84.
14 Jan Zikmund, Důl Prokop, in: Vladislava Valchářová (ed.), Industriální topografie. Ústecký kraj, Praha 2011, s. 36–37.
15 Lukáš Beran, Bratři Grohmannové, přádelna bavlny a barevna, in: ibidem, s. 95–96.
16 Lukáš Beran – Blanka Kynčlová, Strojírna Ruston a spol., in: Lukáš Beran – Vladislava Valchářová et al., Industriální topografie. Hlavní město Praha (DVD), Praha 2013.
17 Jan Zikmund, OP Prostějov, in: Lukáš Beran – Vladislava Valchářová – Jan Zikmund (eds.), Industriální topografie. Olomoucký kraj, Praha 2013, s. 154.
18 Michaela Ryšková, Přehled textilního průmyslu na Moravě, ve Slezsku a ve východních Čechách. Účelově financovaný programový projekt výzkumu a vývoje v resortu kultury na úseku památkové péče č. 18/2000, Nepublikovaná zpráva z výzkumu, Národní památkový ústav, ú. o. p. v Ostravě, 2001.
19 Michaela Ryšková, Textilní průmysl Moravy a Slezska – hodnoty a jejich nedostatečná památková ochrana v několika příkladech, Zprávy památkové péče LXXIII, 2013, č. 3, s. 225–230, zde s. 228, dostupné ke stažení na http://www.mkcr.cz/assets/kulturni-dedictvi/pamatkovy-fond/pamatkovy-fond/KP_prohlaseno_cervenec-prosinec_2012.doc. Z odůvodnění ministerstva kultury nepochopitelně vypadla přádelna bavlny Bratři Neumannové.
20 http://www.hotel-richtr.cz.
21 Lukáš Beran, Domy pro stroje, ERA 21 VI, 2010, č. 2, s. 54–59, zde s 55.
22 Jan Zikmund, J. A. Kluge, přádelna lnu, in: Vladislava Valchářová (ed.), Industriální topografie. Královéhradecký kraj, Praha 2012, s. 193–194.
23 Idem, Aloys Haase, c. k. priv. přádelna lněné příze, in: ibidem, s. 199.
24 Idem, Josef Sochor, mechanická tkalcovna a tiskárna bavlněných látek, in: ibidem, s. 143–144.
25 http://www.petice24.com/peticeslezan.
26 Jan Zikmund, Telegrafia, čsl. továrna na telegrafy a telefony, a. s.; Tesla Pardubice, in: Vladislava Valchářová (ed.), Industriální topografie. Pardubický kraj, Praha 2012, s. 44–45.
27 Jaroslav Hubený, Podívejte se, jak by mohl vypadat bývalý areál Tesly u nemocnice, idnes.cz, dostupné na http://pardubice.idnes.cz/podivejte-se-jak-by-mohl-vypadat-byvaly-areal-tesly-u-nemocnice-pv3-/pardubice-zpravy.aspx?c=A110211_1530813_pardubice-zpravy_meb.
28 Jakub Potůček – Vladislava Valchářová, Leopold Beckmann a spol., továrna na usně, in: Vladislava Valchářová (ed.), Industriální topografie. Královéhradecký kraj, Praha 2012, s. 33–34.

 

 

02 Demolice přádelny bavlny Bratři Grohmannové (foto Martin Vonka, 24. 2. 2014)
Demolice přádelny bavlny Bratři Grohmannové (foto Martin Vonka, 24. 2. 2014)
Kotelna Rustonky, Praha 8-Karlín (foto Lukáš Beran, 2010)
Demolice kotelny Rustonky (foto Jan Zikmund, 28. 2. 2014)
Česká loděnice, Praha 8-Libeň – zbořeno v březnu a červnu 2010 (foto Lukáš Beran, 2010)
Adolf Mandl jun., přádelna bavlny, Mostek – zbořeno v lednu 2013 (foto Jan Zikmund, 2012)
Třídírna dolu Prokop, Vilémov-Zahořany – zbořeno na konci roku 2012 (foto Martin Vonka, 2008)
OP Prostějov – v demolici (foto Martin Vonka, 2012)
Velkosklady Třebešín, Praha 10-Strašnice – ohroženo demolicí (foto Jan Zikmund, 2014)
Přádelna bavlny Adolf Landsberger, Frýdek-Místek – zbořeno v dubnu 2014 (foto Lukáš Beran, 2010
Telegrafia, čsl. továrna na telegrafy a telefony, a. s., Pardubice-Pardubičky – připraveno k demolici (foto Jan Zikmund, 2012)
Leopold Beckmann a spol., továrny na usně, Hradec Králové-Kukleny – připraveno k demolici (foto Jan Zikmund, 2012)

PF 2014

pf14vcpd

ERIH Annual Conference 2013

Asociace ERIH (European Route of Industrial Heritage) uspořádala při příležitosti pěti let od svého založení ve dnech 20. – 22. listopadu 2013 konferenci s exkurzemi do několika transformovaných míst průmyslového Porúří.

Akce začala uvítáním a večerní prohlídkou v bochumské Jahrhunderthalle. Ta je centrem vyhledávaného Westparku, jenž se na místě ocelárny společnosti Bochumer Verein připravoval již od roku 1987. Na úpravě více než sedmdesátihektarové plochy se podílelo několik architektonických a krajinářských ateliérů (S.K.A.T. architects, Danielzig + LeuchterHeimer & Herbstreit a další), dokončena byla v roce 2009. Jahrhunderthalle dal postavit Bochumer Verein pro svou prezentaci na průmyslové výstavě v Düsseldorfu roku 1902, v roce 1924 pak byla přenesena do Bochumi, kde sloužila jako hala pro kompresory a dmychadla vysokých pecí ocelárny. Provoz skončil roku 1968, v letech 2002–2003 byla budova upravena na kulturní prostor podle projektu kanceláře Petzinka Pink Architekten.

Konference s podtitulem Measuring The Benefits Of Industrial Heritage Tourism se pořádala v Gelsenkirchenu v bývalé strojovně jámy Oberschuir uhelného dolu Consolidation, postavené roku 1909. Šachta ukončila provoz v roce 1984 a krátce poté byly vedlejší obslužné budovy upraveny na byty. Strojovna byla citlivě opravena a doplněna podle návrhu ateliéru Pfeiffer, Ellermann & Partners roku 1995 na Galerie für Architektur und Arbeit (GAAG) – stadtbauraum, těžní věž zůstala ponechána v intaktním stavu.

Gelsenkirchenský Consol Park o rozloze 59 hektarů vznikl v letech 1999–2003 na místě dolu Consolidation 3/4/9. Jeho stavba začala roku 1869 a v první polovině 20. století se 7 000 zaměstnanci a dvěma miliony vytěženého uhlí ročně patřil k největším v Porúří. Těžba zde skončila v roce 1997 a následně byla většina budov zbořena. Z rozsáhlého areálu zůstala zachována pouze těžní věž (1896), větrná jáma (1958 – od roku 2004 Kulturraum Consol) a ventilátorová hala (1979), která byla v letech 1999–2001 upravena kanceláří PASD-Feldmeier & Wrede na Consol-Theater.

Velkou kulturní událostí je Christova monumentální instalace Big Air Package v oberhausenském Gasometeru. Ve své době největší plynojem v Evropě postaven v letech 1927–1929 jako hlavní zásobník plynu pro místní vysoké pece. Po jejich uzavření v roce 1978 sloužil pro potřeby koksovny dolu Osterfeld (do 1988), od roku 1994 se v něm konají nejrůznější kulturní akce.

Industriální éru v Porúří nastartovalo roku 1757 založení hutě St. Antony v dnešním Oberhausenu. Její historii představuje muzeum, zřízené v jediném dochovaném domě původního areálu, základy vlastní hutě jsou zpřístupněny v přilehlém krytém archeologickém odkryvu a konfiguraci a fungování továrny přibližuje několik 3D animací v instalovaných panelech.

Akce skončila exkurzí do areálu dolu Zollverein v Essenu, který založil v roce 1847 průmyslník Franz Haniel. Nejstarší dochovanou částí areálu je šachta 1/2/8, všeobecně známý symbol Zollvereinu však představuje jáma 12, postavená v letech 1928–1932 podle projektu kanceláře Fritze Schuppa a Martina Kremmera, jež jsou rovněž autory přilehlé kotelny. Kapacita nejmodernějšího dolu na světě, ve kterém pracovalo přes 6 000 lidí, činila 12 000 tun vytěženého uhlí denně, provoz zde skončil roku 1986 a o sedm let později se zastavila i koksovna, navržená Fritzem Schuppem a postavená v letech 1957–1961. Zapsání Zollvereinu na seznam světového dědictví UNESCO v roce 2001 znamenalo nutnost definovat nosnou koncepci budoucího využití více než 100 hektarového areálu. Podle masterplanu, vytvořeného Remem Koolhaasem, v následujících letech proběhla kompletní transformace, která z Zollvereinu učinila jeden z nevyhledávanějších turistických cílů v Německu.

 

Literatura: Angela Uttke – Lars Niemann – Thorsten Schauz – Peter Empting (eds.), International Building Exhibition Emscher Park. The projects 10 years after, Essen 2008.

 

Cesta se uskutečnila v rámci řešení projektu Industriální topografie České republiky – nové využití průmyslového dědictví jako součásti národní a kulturní identity.

 

Jan Zikmund

 

 

Bochum - Jahrhunderthalle - foto: Jan Zikmund
Bochum - Jahrhunderthalle - foto: Jan Zikmund
Bochum - Jahrhunderthalle - foto: Jan Zikmund
Bochum - Jahrhunderthalle - foto: Jan Zikmund
Gelsenkirchen - stadtbauraum - foto: Jan Zikmund
Gelsenkirchen - stadtbauraum - foto: Jan Zikmund
Gelsenkirchen - stadtbauraum - foto: Jan Zikmund
Gelsenkirchen - Consol Park - foto: Jan Zikmund
Gelsenkirchen - Consol Park - foto: Jan Zikmund
Gelsenkirchen - Consol Park - foto: Jan Zikmund
Gelsenkirchen - Consol Park - foto: Jan Zikmund
Oberhausen - Gasometer (Big Air Package) - foto: Jan Zikmund
Oberhausen - Gasometer (Big Air Package) - foto: Jan Zikmund
Oberhausen - Gasometer (Big Air Package) - foto: Jan Zikmund
Oberhausen - Gasometer (Big Air Package) - foto: Jan Zikmund
Essen - Důl Zollverein (jáma 12) - foto: Jan Zikmund
Essen - Důl Zollverein (jáma 12) - foto: Jan Zikmund
Essen - Důl Zollverein (uhelné prádlo) - foto: Jan Zikmund
Essen - Důl Zollverein (jáma 12) - foto: Jan Zikmund
Essen - Důl Zollverein (uhelné prádlo) - foto: Jan Zikmund
Essen - Důl Zollverein (uhelné prádlo) - foto: Jan Zikmund
Essen - Důl Zollverein (jáma 12) - foto: Jan Zikmund
Essen - Důl Zollverein (jáma 1/2/8) - foto: Jan Zikmund
Essen - Důl Zollverein (koksovna) - foto: Jan Zikmund

Architektura ve službách motorismu

Automobilismus v první polovině dvacátého století dramaticky poznamenal strukturu osídlení i krajiny. Nový, prudce se rozvíjející fenomén přinesl také široké spektrum půvabných architektonických projevů. Kniha sleduje jejich zrod a raný vývoj – roli architekta i stavebníka, dopady motorismu na obraz měst a silniční sítě, firemní a propagační strategii, a zejména pestrou stavební kulturu služeb motorismu.

Vydáno v rámci projektů NAKI MK ČR 2012–2013 (DF11P01OVV016), Industriální topografie České republiky – nové využití průmyslového dědictví jako součásti národní a kulturní identity (řešitel Benjamin Fragner); SGS ČVUT 2013 (SGS12/202/OHK1/3T/15), Dědictví průmyslové éry / Úskalí nového využití (řešitel Anna Kašíková) a s podporou Fakulty architektury ČVUT v Praze.

 

Petr Vorlík (ed.), Architektura ve službách motorismu, Praha 2013.

126 stran; česky, anotace anglicky; ISBN 978-80-01-05220-4 / autoři Ondřej Beneš, Klára Brůhová, Eva Dvořáková, Jan Falta, Karel Hájek , Mariana Holá, Miloš Hořejš, Martina Hrabová, Anna Kašíková, Jan Králík, Jiří Křížek, Jakub Potůček, Ivan Rous, Milan Rudik, Oldřich Ševčík, Petra Vinařová, Petr Vorlík, Jaroslav Zeman, Ladislav Zikmund-Lender / jazyková redakce Vlasta Popelová / odborná recenze Štefan Šlachta, Bystrík Bezák, Jiří Hulák / překlad Robin Cassling / grafická úprava Jan Zikmund / tisk Signpek s. r. o. / vydalo Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury ČVUT v Praze

Publikaci je možné zakoupit v knihkupectví Klubu Za starou Prahu Juditina věž.

 

 

obálka
ukázka z knihy
ukázka z knihy
ukázka z knihy
ukázka z knihy

Mlýny bratří Winternitzů

Publikace Mlýny bratří Winternitzů přichází v době, kdy se rozhoduje o budoucnosti výjimečné industriální památky a celého souvisejícího areálu bývalých Automatických mlýnů v Pardubicích.

Provoz tohoto výrobního celku byl ukončen v nedávné době a majitel jedná o jeho prodeji. V této situaci pořádá Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury ČVUT v Praze workshop o hledání nového využití mlýnů za účasti studentů, pedagogů a mnoha odborníků nebo praktikujících architektů zabývajících se tématem průmyslového dědictví a jeho konverzí. Paralelně vzniká občanská iniciativa Mlýny městu, která se souhlasem současného vlastníka mlýnů pořádá v areálu několika týdenní festival Automatické kulturní mlýny. Publikace mapuje minulost průmyslové památky, její historický vývoj, popisuje technologické souvislosti provozu, věnuje se nejaktuálnějšímu dění v mlýnech, možnosti města a občanské iniciativy ovlivnit budoucí vývoj, ale také přináší komentované studentské projekty a koncepty budoucího využití této památky.

 

Benjamin Fragner – Anna Kašíková – Tomáš Skřivan (eds.), Mlýny bratří Winternitzů, Praha 2013.

156 stran; česky, úvod anglicky; ISBN 978-80-01-05343-0 / autoři textů Jakub Bacík, Tomáš Ctibor, Dita Dvořáková, Benjamin Fragner, Petr Herman, Anna Kašíková, Vladimír Lavrík, Pavel Panoch, Pavel Skřivan, Tomáš Skřivan, Kristýna Stará, Daniela Šimková, Olga Škochová Bláhová, Ondřej Teplý, František R. Václavík, Tereza Vokurková, Petr Vorlík, Zdeněk Závodný, Jan Zikmund / spolupráce Petr Herman, Kristýna Stará, Daniela Šimková, Vladislava Valchářová, Jan Zikmund / grafická úprava Tomáš Skřivan / překlad Robin Cassling / jazyková redakce Alena Sigmundová, Petr Souček, Kateřina Škodová, Alena Tesková / odborná recenze Vladimír Hrubý / tisk Signpek, s. r. o. / vydalo Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury ČVUT v Praze

Publikaci je možné zakoupit v knihkupectví Klubu Za starou Prahu Juditina věžGalerii Jaroslava Fragnera, Galerii VI PER, Knihkupectví Karolinum, Portálu současného umění iumeni.cz nebo stáhnout zde (pdf, 14,2 MB)

 

obálka
ukázka z knihy
ukázka z knihy
ukázka z knihy
ukázka z knihy
ukázka z knihy
ukázka z knihy
ukázka z knihy
ukázka z knihy
ukázka z knihy
ukázka z knihy
ukázka z knihy
ukázka z knihy