ERIH Annual Conference 2013
Asociace ERIH (European Route of Industrial Heritage) uspořádala při příležitosti pěti let od svého založení ve dnech 20. – 22. listopadu 2013 konferenci s exkurzemi do několika transformovaných míst průmyslového Porúří.
Akce začala uvítáním a večerní prohlídkou v bochumské Jahrhunderthalle. Ta je centrem vyhledávaného Westparku, jenž se na místě ocelárny společnosti Bochumer Verein připravoval již od roku 1987. Na úpravě více než sedmdesátihektarové plochy se podílelo několik architektonických a krajinářských ateliérů (S.K.A.T. architects, Danielzig + Leuchter, Heimer & Herbstreit a další), dokončena byla v roce 2009. Jahrhunderthalle dal postavit Bochumer Verein pro svou prezentaci na průmyslové výstavě v Düsseldorfu roku 1902, v roce 1924 pak byla přenesena do Bochumi, kde sloužila jako hala pro kompresory a dmychadla vysokých pecí ocelárny. Provoz skončil roku 1968, v letech 2002–2003 byla budova upravena na kulturní prostor podle projektu kanceláře Petzinka Pink Architekten.
Konference s podtitulem Measuring The Benefits Of Industrial Heritage Tourism se pořádala v Gelsenkirchenu v bývalé strojovně jámy Oberschuir uhelného dolu Consolidation, postavené roku 1909. Šachta ukončila provoz v roce 1984 a krátce poté byly vedlejší obslužné budovy upraveny na byty. Strojovna byla citlivě opravena a doplněna podle návrhu ateliéru Pfeiffer, Ellermann & Partners roku 1995 na Galerie für Architektur und Arbeit (GAAG) – stadtbauraum, těžní věž zůstala ponechána v intaktním stavu.
Gelsenkirchenský Consol Park o rozloze 59 hektarů vznikl v letech 1999–2003 na místě dolu Consolidation 3/4/9. Jeho stavba začala roku 1869 a v první polovině 20. století se 7 000 zaměstnanci a dvěma miliony vytěženého uhlí ročně patřil k největším v Porúří. Těžba zde skončila v roce 1997 a následně byla většina budov zbořena. Z rozsáhlého areálu zůstala zachována pouze těžní věž (1896), větrná jáma (1958 – od roku 2004 Kulturraum Consol) a ventilátorová hala (1979), která byla v letech 1999–2001 upravena kanceláří PASD-Feldmeier & Wrede na Consol-Theater.
Velkou kulturní událostí je Christova monumentální instalace Big Air Package v oberhausenském Gasometeru. Ve své době největší plynojem v Evropě postaven v letech 1927–1929 jako hlavní zásobník plynu pro místní vysoké pece. Po jejich uzavření v roce 1978 sloužil pro potřeby koksovny dolu Osterfeld (do 1988), od roku 1994 se v něm konají nejrůznější kulturní akce.
Industriální éru v Porúří nastartovalo roku 1757 založení hutě St. Antony v dnešním Oberhausenu. Její historii představuje muzeum, zřízené v jediném dochovaném domě původního areálu, základy vlastní hutě jsou zpřístupněny v přilehlém krytém archeologickém odkryvu a konfiguraci a fungování továrny přibližuje několik 3D animací v instalovaných panelech.
Akce skončila exkurzí do areálu dolu Zollverein v Essenu, který založil v roce 1847 průmyslník Franz Haniel. Nejstarší dochovanou částí areálu je šachta 1/2/8, všeobecně známý symbol Zollvereinu však představuje jáma 12, postavená v letech 1928–1932 podle projektu kanceláře Fritze Schuppa a Martina Kremmera, jež jsou rovněž autory přilehlé kotelny. Kapacita nejmodernějšího dolu na světě, ve kterém pracovalo přes 6 000 lidí, činila 12 000 tun vytěženého uhlí denně, provoz zde skončil roku 1986 a o sedm let později se zastavila i koksovna, navržená Fritzem Schuppem a postavená v letech 1957–1961. Zapsání Zollvereinu na seznam světového dědictví UNESCO v roce 2001 znamenalo nutnost definovat nosnou koncepci budoucího využití více než 100 hektarového areálu. Podle masterplanu, vytvořeného Remem Koolhaasem, v následujících letech proběhla kompletní transformace, která z Zollvereinu učinila jeden z nevyhledávanějších turistických cílů v Německu.
Literatura: Angela Uttke – Lars Niemann – Thorsten Schauz – Peter Empting (eds.), International Building Exhibition Emscher Park. The projects 10 years after, Essen 2008.
Cesta se uskutečnila v rámci řešení projektu Industriální topografie České republiky – nové využití průmyslového dědictví jako součásti národní a kulturní identity.
Jan Zikmund
