Pražskému Libeňskému mostu, postavenému v letech 1924–1928 „v součinnosti a harmonii dvou odborníků“, inženýra Františka Mencla a architekta Pavla Janáka, se v posledních měsících opět dostává zasloužené veřejné pozornosti.

Díky regulaci toku Vltavy v oblasti Manin, prováděnému od roku 1923 podle projektu inženýra Eduarda Schwarzera (1872–1932), mohl být most zakládán a betonován na suchu, což spolu s volbou masivní konstrukce a s využitím vytěženého materiálu přispělo k úspornosti stavby. Projekt vytvořil přednosta mostního odboru pražského stavebního úřadu, inženýr František Mencl (1879–1960), který tak pokračoval ve své koncepci pražských mostů, řešených jednotně jako obloukové, avšak s různým architektonickým výrazem. V tomto případě František Mencl po dvou neúspěšných soutěžích v lednu roku 1925 prosadil, aby město zadalo architektonickou úpravu mostu architektu Pavlu Janákovi (1882–1956), který dokázal jeho masivní konstrukci navenek vyjádřit v pádně, ale rafinovaně tvarovaných fasádách, zábradlích a kandelábrech, provedených z umělého kamene, a dát jí „těžký a důkladný vzhled“. Nové vltavské řečiště překonává pět eliptických kleneb z prostého dusaného betonu o rozpětí 28–42,8 metru, s klouby ve vrcholu a v patkách, tvořenými železobetonovými bloky s olověnými vložkami, které spočívají na 3–4,5 metrových železobetonových konzolách, vyložených z pilířů. Další takový oblouk, o rozpětí 48 metrů, tvoří přemostění původního koryta Vltavy na libeňské straně. Nad někdejším kolejištěm vlečky holešovického přístavu nese vozovku rámová konstrukce o největším rozponu 14,8 metru, kterou navrhl inženýr Václav Dašek (1887–1970), obdobná je užita i na protějším konci, nad dnešní ulicí U Libeňského mostu. Původní Libeňský ostrov překonává 400 metrů dlouhý násep. Základy pilířů provedlo od září 1924 do dubna 1925 Dělnické podnikatelství staveb, pilíře s patečními konzolami i klenby během roku 1925 firma inženýrů Bedřicha Hlavy a Antonína Kratochvíla, poprsní zdi, náspy, římsy, zábradlí a osm železobetonových schodišť, spojujících vyložené chodníky mostu s pobřežními komunikacemi, pak společnost Karla Skorkovského. Celkový náklad na stavbu činil 20 milionů korun. Po dokončení první etapy regulace a slavnostním otevření dne 28. října 1928 se most stal nejširším (21 m) i nejdelším (780 m) v Praze. S jeho plným vytížením se počítalo až po dokončení projektu tunelu pod bubenským nádražím, spojujícího Dělnickou a Veletržní ulici, který však nebyl nikdy uskutečněn.

Konstrukce mostu trpí dlouhodobým zanedbáním údržby, od roku 2002 připravuje Technická správa komunikací hl. města Prahy jeho nahrazení novostavbou. První návrh pražské územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu na zápis mostu na seznam kulturních památek roku 2005 Ministerstvo kultury odmítlo, nové řízení zahájilo v lednu 2016. Více o vývoji případu najdete na stránkách Klubu Za starou Prahu, o zachování mostu od roku 2015 usiluje také občanská iniciativa Libeňský most nebourat, nerozšiřovat.

Literatura: R., Soutěž na architektonickou výzdobu dvou nových mostů v Praze. Stavitelské listy XX, 1924, č. 21, s. 331; Karel Polívka, Architektura mostu. Časopis československých architektů XXIII, 1924, s. 131–141; ~, Z rady hlav. města Prahy, Národní politika XLIII, č. 17 (17. 1. 1925), s. 4; František Mencl, Stavba mostu přes Vltavu v Praze na Maninách, Národní listy LXV, č. 167 (18. 6. 1925), s. 5; František Mencl, Stavba mostu přes Vltavu na Maninách v Praze, Věstník hlavního města Prahy XXXIII, 1926, č. 46, s. 719–723; J. V., Opravená Vltava, Národní listy LXVI, č. 349 (21. 12. 1926), s. 3; V. M., Přeložení toku Vltavy na Maninách, Lidové noviny XXXIV, č. 637 (19. 12. 1926), s. 13; František Mencl, Pražské mosty Národní listy LXVII, č. 218 (9. 8. 1927), s. 1–2; Sborník SIA, 1930, s. 37; Zprávy veřejné služby technické XII, 1930, č. 2–4; Pavel Janák, Zastavění hráze libeňského mostu, Styl, 1931, s. 133–135; Jan Fischer – Ondřej Fischer, Pražské mosty, Praha 1985, s. 121–127; jjo [Jan Jakub Outrata], Libeňský most, in: Hana Hlušičková (ed.), Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III, Praha 2003, s. 225; Rostislav Švácha, Libeňský most – umělecko-historické zhodnocení, Za starou Prahu, XXIV, 2004, č. 3, s. 5–6; Václav Jandáček, Libeňský most – posouzení technického stavu, Za starou Prahu XXIV, 2004, č. 3, s. 7–8; Rostislav Švácha, Architektura: Spiknutí proti Janákovi?, 2005; Lukáš Beran – Vladislava Valchářová (eds.), Pražský industriál. Technické stavby a průmyslová architektura Prahy, Praha 2007, s. 101; PV [Pavel Vlček], Libeňský most (Baxův most, Stalingradský most), in: Pavel Vlček (ed.), Umělecké památky Prahy. Velká Praha: A–L. Praha 2012, s. 812–813.

Lukáš Beran

foto Viktor Mácha, leden 2016

Na letošním kongresu mezinárodní organizace pro ochranu průmyslového dědictví TICCIH (The International Committee for the Conservation of the Industrial Heritage) ve francouzském Lille byla představena tradiční publikace, shrnující aktivity v oblasti popularizace a ochrany průmyslového dědictví za uplynulé dva roky ve 24 světových zemích. Situaci v České republice přibližuje článek Benjamina Fragnera a Jana Zikmunda z Výzkumného centra průmyslového dědictví FA ČVUT na stranách 61–67.

Geneviève Dufresne – James Douet (eds.), TICCIH National Reports 2013–2015, Lille 2015.

Publikace je k dispozici ke stažení na stránkách TICCIH.

Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem a Kulturní zařízení města Roudnice nad Labem vás srdečně zvou na výstavu Industriální topografie / Architektura konverzí 2005–2015. Výstava se bude konat od 4. do 16. října 2015 v Knihovně Ervína Špindlera v Roudnici nad Labem, její součástí je rovněž komentovaná prohlídka s Petrem Jarošem v rámci Dne architektury a přednáška Benjamina Fragnera.

29. září proběhl na Fakultě architektury ČVUT letošní ročník Noci vědců. Svou výzkumnou a pedagogickou činnost na fakultě představilo i Výzkumné centrum průmyslového dědictví prezentací internetové verze Industriální topografie, projekcí přehledu studentských workshopů, na kterých se VCPD v letech 2010–2015 podílelo a vystaveného souboru všech publikací, které vydalo za 13 let své existence.