V pátek 19. února 2016 začala demolice velkoskladu na pražském Třebešíně, jedné z nejvýraznějších průmyslových staveb, postavených v Československu během šedesátých let.

Výstavbu moderní skladové základny inicioval podnik Spojený velkoobchod Praha, který se dlouhodobě potýkal s nedostatkem prostor. Nová budova měla sloužit k dočasnému uskladnění potravin s delší dobou trvanlivosti a drobných průmyslových výrobků nebo domácích potřeb, než byly distribuovány dál do maloobchodní sítě.

Sklad o celkových půdorysných rozměrech 50 × 190 metrů tvoří tři sedmipodlažní sekce a boční třípodlažní skladiště obalů, celková podlažní plocha činí přes 40 000 metrů čtverečních. Do jižní zásobovací části v přízemí ústila dnes již neexistující vlečka z Nákladového nádraží Žižkov, v prvním podlaží k vykládce zboží sloužily ještě tři kryté rampy pro nákladní automobily. Expedice na severní straně se prováděla rovněž na kryté rampě po celé délce budovy. Pohyb zboží v jednotlivých etážích na příjmu i výdeji obsluhovalo šest samostatných vertikálních výtahů, po jednom výtahu mají i obě boční křídla. Právě pozoruhodně zpracované výtahové rizality s prosklenými strojovnami na severní fasádě nemají ve stavbách tohoto typu u nás srovnání.

Architektonické řešení vypracoval roku 1960 ve Státním ústavu pro projektování podniků potravinářského průmyslu Potravinoprojekt Praha architekt František Procházka. Jeho projekt počítal s tradiční monolitovou železobetonovou konstrukcí, kterou však dodavatel stavby, národní podnik Konstruktiva Praha, nebyl v požadované době zajistit především kvůli značnému množství potřebného dřevěného bednění. Při posuzování zadávacího projektu proto Konstruktiva navrhla provést stavbu pomocí montované a následně zmonolitněné hřibové konstrukce. Autorem tohoto progresivního řešení byl inženýr František Jakubův, detailně ho pak v prováděcím projektu rozpracoval inženýr Zdeněk Šrámek, oba pracovníci technické kanceláře Konstruktivy. Systém se skládá ze sloupu o proměnném průřezu 45 × 45 až 70 × 70 cm, na které je navlečena hlavicová deska o rozměrech 260 × 260 cm a tloušťce 30 cm. Na hlavicích jsou kolmo k sobě usazeny čtyři průvlakové panely o rozměrech 380 × 130 × 13 cm a celou konstrukci doplňují stropní desky 360 × 360 × 10 cm, uložené volně v polodrážkách podélných hran průvlakových panelů. Po testech, prováděných ve spolupráci se stavební fakultou ČVUT a Ústavem teoretické a aplikované mechaniky ČSAV ministerstvo stavebnictví schválilo stavbu této konstrukce realizovat jako experiment. Hlavní výhodu oproti klasickému monolitickému skeletu představovalo zkrácení doby výstavby o polovinu a značná úspora dřeva i betonářské oceli, všechny elementy se navíc vyráběly jako prefabrikáty v Montostavu, stavebním závodě Konstruktivy, a na staveništi se již pouze kompletovaly. Stavba byla dokončena v roce 1965 a stála téměř 55 milionů korun, plný provoz sklady zahájily ještě na konci téhož roku. František Jakubův si systém nechal patentovat a po úspěšném otestování ve Strašnicích byl vzápětí použit při výstavbě velkoskladů v Křimicích u Plzně (Chebská čp. 78 a 79, nedávno rekonstruováno) a následně také například v pražském Hloubětíně, kde se dochovaly v původním stavu (Poděbradská čp. 781).

Třebešínský areál sloužil ke skladování a jako sídlo několika firem do poloviny loňského roku. Dlouholetý majitel, developerská firma Praha Plaza s.r.o. po roce 2000 zamýšlela budovu upravit pro kancelářské a skladové centrum, v roce 2009 však předložila záměr postavit na jejím místě obytný celek Červený Dvůr. V červenci 2013 celý projekt koupila developerská společnost AFI Europe, která jej dala přepracovat pod názvem Tulipa Třebešín.

V kontextu vnímání hodnot poválečné průmyslové architektury jistě stojí za zmínku, že již v roce 2004 podalo z podnětu Jana E. Svobody pražské územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu návrh na prohlášení velkoskladu za kulturní památku. Ministerstvo kultury se jím však nezabývalo ani po podání aktualizovaného návrhu Janem Jakubem Outratou a Janem Baláčkem v roce 2011, kdy již bylo jasné, že je stavba bezprostředně ohrožena, o rok později pak rozhodlo o nezahájení řízení.

Literatura: František Jakubův, Montovaná hřibová konstrukce zmonolitněná (patentový spis č. 110920), Úřad pro patenty a vynálezy 1964, dostupné na spisy.upv.cz; -sp-, Vynikající díla naší vědy a techniky, Rudé právo XLIV–XLV, 1964, č. 131, 12. 5., s. 2; Stanislav Červinka, Druhý v Evropě je u nás, Pravda XLVI, 1965, č. 20, 23. 1., s. 3; E. H. [Emil Hlaváček], Skladový areál architektonickým přínosem, Československý architekt XII, 1966, č. 12, s. 2; Emil Hlaváček, Soudobá průmyslová architektura, Architektura ČSSR XXVI, 1967, č. 2–3, s. 145–158, zde s. 155; B. Hlinka, O eleganci, ale přesto ne o šatech (rozhovor s Emilem Hlaváčkem), Lidová demokracie XXIII, 1967, 20. 1.; Roman Cílek, Konstruktiva 1929–1989, Praha 1989, nestránkováno; Czech Project. Český projekt s.r.o., in: Michael Třeštík (ed.), Kdo je kdo. Architektura, Praha 2003, nestránkovaná příloha; Jan E. Svoboda – Jindřich Noll – Vladislav Skala, Praha 1945–2003. Kapitoly z poválečné a současné architektury, Praha 2006, s. 96; Obytný soubor Červený Dvůr, Praha 3 (EIA, kód záměru PHA668), dostupné na portal.cenia.cz; Matyáš Kracík, Demolice velkoskladů Třebešín, Zprávy památkové péče LXXIV, 2014, č. 2, s. 154–155; Matyáš Kracík, Velkosklady Třebešín čeká demolice, Za starou Prahu. Věstník Klubu Za starou Prahu XLIV (XV), 2014, č. 2, s. 12–14 (dostupné na zastarouprahu.cz); Markéta Mráčková, Alternativní bydlení (diplomová práce), Akademie výtvarných umění, Ateliér architektonické tvorby (vedoucí ateliéru Emil Přikryl), 2014, zde s. 14–17 (dostupné na mrackova.eu); byty-trebesin.cz.

Jan Zikmund