Archiv

aur14 – Architektura a udržitelný rozvoj a přednáška Axela Föhla

14. listopadu 2014 se od 9.00 uskuteční na Fakultě stavební ČVUT ve velké zasedací místnosti B169 konference aur14, jež se zabývá aktuálními otázkami identifikace, metodického hodnocení, evidence a ochrany kulturního dědictví v souvislostech udržitelného rozvoje.

Konferenci zahájí přednáška předního německého památkáře v oblasti průmyslových staveb Axela Föhla na téma Čtyřicet let ochrany průmyslových památek v Evropě – teorie a praxe. Přednášku je možné navštívit nezávisle na dalším programu konference. Vstup je zdarma.

Cílem konference je upozornit na potenciální, mnohdy skryté hodnoty kulturního dědictví, které se v kontextu současného dění dostává do nových, i nečekaných souvislostí a vyžaduje aktualizované a alternativní přístupy zkoumání a ochrany.

Tematické sekce konference:
Udržitelný rozvoj a průmyslové dědictví, novodobý brownfield
Průmyslové dědictví a umění
Ochrana kulturních hodnot sídel a krajiny

Podrobný program na http://udrzitelnyrozvoj.webnode.cz/

 

Konferenci pořádá katedra architektury FSv ČVUT v Praze. Akce vzniká za podpory grantu SVK 06/14/F1 FSv ČVUT v Praze. Je připravována ve spolupráci s Výzkumným centrem průmyslového dědictví FA ČVUT v Praze a navazuje na aktivity platformy Industriální stopy.

Křest publikace Industriální topografie kraje Vysočina

vysocina-obalka-IKO

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Slavnostní křest publikace dalšího dílu z řady Industriální topografie proběhne v rámci Dne památek techniky a průmyslového dědictví 13. září 2014 ve 12.30 v Třebíči-Borovině, v areálu bývalé koželužny a továrny na obuv Carl Budischowsky & synové. Akce je součástí Industriálních stop 2014.

Pozvánka

Industriální stopy 2014 / Čtvrt století poté

Mezinárodní konference je zaměřena na specifickou situaci průmyslového dědictví, jako součásti kulturního dědictví a duševního i materiálního bohatství, poznamenaného mnohokrát zpřetrhanou historickou kontinuitou během 20. století, a posléze i ekonomickou transformací uplynulých desetiletí.

Navazuje na sérii setkání, konferencí a bienále Industriální stopy a připomíná složitou situaci průmyslového dědictví čtvrt století po změně politického systému a proměně kulturní atmosféry po roce 1989, jak se projevuje nejen v České republice, ale i v okolních zemích bývalého východního bloku.

Cílem akce je nastínit některé charakteristické rysy a problémy, které provázejí úsilí o záchranu, nové využití, ale příliš často i ohrožení průmyslového dědictví. Do prostředí Dolní oblasti Vítkovice se konference vrací po třech letech.

 

29. srpna 2014

Konference
Multifunkční prostor Gong, Dolní oblast Vítkovice

 

30. srpna 2014

Exkurze
Trojhalí, Landek Park, Důl Michal

 

Program konference a exkurze

Informační brožura

Tisková zpráva

Prezentace všech účastníků (.zip, 73 MB)

Ohlédnutí za konferencí na portálu ProPamátky

 

Konference Industriální stopy / Čtvrt století poté je podporována grantem Ministerstva kultury ČR Na podporu kulturních aktivit občanských sdružení působících v památkové péči v roce 2014.

Generálním partnerem konference je společnost VÍTKOVICE a.s., resp. Dolní oblast VÍTKOVICE. Pořadateli Industriální stopy o.s., Výzkumné centrum průmyslového dědictví FA ČVUT, Kolegium pro technické památky ČKAIT & ČSSI, Národní památkový ústav – GŘ, Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska a OK ČKAIT Ostrava.

 

Konference - Anna Matoušková (foto Svatopluk Bijok)
Konference - Benjamin Fragner (foto Svatopluk Bijok)
Konference - Svatopluk Zídek (foto Lukáš Beran)
Konference - Karel Ksandr (foto Lukáš Beran)
Konference - Jan Světlík (foto Svatopluk Bijok)
Konference (foto Svatopluk Bijok)
Exkurze (foto Svatopluk Bijok)
Exkurze (foto Svatopluk Bijok)
Exkurze (foto Svatopluk Bijok)
Exkurze (foto Petr Vorlík)
Exkurze (foto Petr Vorlík)
Exkurze (foto Petr Vorlík)
Exkurze (foto Petr Vorlík)
Exkurze (foto Petr Vorlík)
Exkurze (foto Petr Vorlík)

Nové stránky VCPD

vcpd-web-sh

 

Po šesti letech má Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury ČVUT nové internetové stránky. Kromě jasnější struktury procházejí především změnou obsahovou, která je výsledkem nové strategie přehledněji informovat o aktuální situaci průmyslového dědictví a všech souvisejících akcí. Veškeré aktuality budou nyní publikovány na stránkách Industriálních stop, které rovněž procházejí zásadní transformací a po zprovoznění nové verze v polovině tohoto roku budou tvořit hlavní informační rozcestník tématu. Stránky VCPD pak budou prezentovat pouze aktivity spjaté přímo s pracovištěm, aktuality z Industriálních stop tu však zůstávají formou RSS výpisu. V rubrice archiv postupně přibývají starší zprávy do roku 2002, spuštění kompletní anglické verze je rovněž naplánováno na polovinu letošního roku.

Augsburg, Textilviertel

Území východně od historického jádra Augsburgu během 19. století formoval textilní průmysl, v době jeho největší prosperity zde pracovalo více než sedmnáct tisíc lidí. Od konce osmdesátých let století 20. prochází postupnou přeměnou na obytnou, obchodní a kulturní čtvrť, která již získala nový urbanistický plán. Na počátku této transformace stálo pochopení jeho hodnoty a památková ochrana a nové využití průmyslových staveb mimořádného významu.

 

SWA – „Fabrikschloß

Augsburská mechanická přádelna a tkalcovna bavlny (Spinnerei-Weberei Augsburg, SWA) byla založena roku 1836 bankéřem Johannem Lorenzen von Schaetzler a továrníkem Karelm Forsterem. První budova, šestipodlažní přádelna o 30 000 vřetenech na potoce Proviantbach z roku 1840 byla zničena během druhé světové války, nedochovala se ani výstavná etážová tkalcovna „Rosenau“ z roku 1879, zbořená v roce 1972. První budovu třetí továrny SWA, situované opět na Proviantním potoce (Werk III – Proviantbach) tvořil rozsáhlý šedový sál tkalcovny, postavený roku 1877. Pod vedením ředitele Ferdinanda Große zadala roku 1896 SWA místní stavební firmě Alfreda Thormanna a Jeana Stiefela stavbu dalšího provozu na sousední parcele. Projekt vytvořila specializovaná švýcarská projekční kancelář, jež na evropském kontinentě rozšířila anglický typ textilních továren – Lancashire mill – ve svébytném architektonickém podání. Založil ji inženýr Carl Arnold Séquin-Bronner (1854–1899) a od roku 1895 v ní pracoval také architekt a později podílník firmy Séquin & Knobel Hilarius Knobel (1854–1921). Provozní, dispoziční a konstrukční řešení augsburské továrny považovali současníci za vzorové. Proces textilní výroby byl rozdělen do etážové budovy přádelny pro 42 000 vřeten a přízemního sálu tkalcovny se šlichtovnou pro 640 stavů, prašný provoz čistírny a mísírny bavlny, skladiště bavlny a také kotelna dostaly samostatné budovy. Budovu přádelny tvoří ve třech podsklepených podlažích ocelový nýtovaný skelet s betonovými stropními deskami a zděnými pilíři po obvodu (půdorys 69,7 × 36 m, rozpony 4,2–5.8 × 7 metru, světlá výška 5,7 metru), podsklepený sál tkalcovny (půdorys 95,6 × 61,1 m, rozpony 5 × 6 m) je zastřešen dřevocementovou střechou se sedlovými světlíky patentované Séquin-Bronnerovy konstrukce. Hloubkově rozvinuté novorenesanční fasády z lícových cihel dvou barev a snad i schodišťové věže získaly časem této racionálně navržené budově dosud užívané, byť zavádějící označení Tovární zámek. Bez větších změn sloužila bezmála devadesát let. Na seznam stavebních památek Augsburgu, vytvářený v letech 1973–1986, ji zařadila Astrid Debold-Kritter – spolu s devíti dalšími stavbami a areály Textilní čtvrti, jejíž celek, s továrnami, dělnickými bytovými domy i ředitelskými vilami, propojený kanály a vlečkami, charakterizovala jako významnou kulturní krajinu průmyslové revoluce. Roku 1988 byla továrna na Proviantním potoce zastavena a areál získala z konkurzní podstaty SWA realitní společnost. Starší, méně dobře dochovaný sál tkalcovny zbořila a na jejím místě si svou typizovanou velkoprodejnu postavil hobbymarket, kterému ustoupila také kotelna s komínem a skladiště bavlny z druhé stavební fáze. Fabrikschloß poté pronajala městu, které v něm zřídilo ubytovnu pro azylanty. Po desíti letech jej zakoupil obchodník s realitami Anton Lotter a podle projektu architekta Dietera Rehbergera budovu důkladně, avšak s porozuměním opravil a začal pronajímat jako obchodní plochy. Celkem 45 000 m2 někdejší přádelny a tkalcovny dnes v horních patrech slouží především jako loftové kanceláře a v nižších k velko- i maloobchodnímu prodeji, (celé přízemí přádelny si například pronajímá obchod s uměleckým náčiním), v budově čistírny bavlny je vinotéka a v patrech tělocvičny.

 

SWA – „Glaspalast

Projekt dalšího, koncepčně obdobného závodu SWA, přádelny a tkalcovny pro 60 000 vřeten a 1000 stavů (Werk IV – Aumühle) vytvořil roku 1908 nejúspěšnější německý průmyslový architekt Philipp Jakob Manz (1861–1936) a od dubna do prosince 1909 ji postavila opět firma Thormann & Stiefel. Vychází, stejně jako předchozí stavba švýcarské kanceláře, z anglického typu zvaného Lancashire mill. Přádelnu tvoří pětipodlažní, částečně podsklepená budova (půdorys 115 × 45 m, rozpony 4.5 × 7 m a světlá výška 5 m) je nesená ocelovým nýtovaným skeletem, pokrytým protipožární cementovou omítkou, stropní desky a schodiště jsou ze železobetonu. Tkalcovna dostala východně od přádelny samostatný šedový sál obdobné konstrukce (100 × 65 m). Manzova kancelář budovy pojala v duchu tehdy aktuální Reformarchitekur, s fasádami z bílých vápenopískových cihel a umělého kamene, historizujícími tvary obslužných věží i detaily, jako je piniová šiška z městského znaku na špici hromosvodu. Rozsáhlé prosklení však již odkazuje k soudobé tovární architektuře ve Spojených státech a vysloužilo budově její dnešní jméno „Glaspalast“. Stejně jako starší „Fabrikschloß“ stanula na seznamu památek ještě v plném provozu a roku 1987, během krachu SWA, ji získalo město. První projekty nového využití představila výstava, kterou uspořádalo Švábské muzeum architektury roku 1996, budova ale zůstala prázdná až do roku 1998, kdy ji od města zakoupil stavební podnikatel Ignaz Walter. Šedový sál tkalcovny ustoupil stavbě kolonie řadových rodinných domků, budovu přádelny však firma Walter-Bau A. G. konvertovala a roku 2002 do druhého a třetího podlaží, přístupného po novém schodišti uvnitř lanoviště, Walter nastěhoval své umělecké sbírky. Další dvě patra budovy, přisvětlená novými atrii, byla rozpříčkována na kanceláře. V přízemí od roku 2006 sídlí také městská a státní galerie současného a moderního umění, ve strojovně je restaurace. Záměr rozebrat dvaašedsátimerový tovární komín zastavila až roku 2010 občanská iniciativa.

 

AKS

Augsburgskou přádelnu česané příze (AKS) založil roku 1836 Friedrich Merz a později ji provozovala akciová společnost, která si roku 1845 si postavila pětipodlažní budovu přádelny. Většinu závodu zasáhlo za druhé světové války bombardování a byla obnovena v letech 1947–1957, především jako železobetonové, zastřešené šedovými skořepinami systému Dywidag. Původní přádelna byla zbořena v osmdesátých letech a ze starších budov je tak dochována především trojlodní převýšená hala třídírny bavlny z roku 1889, kotelna z roku 1893, velká energocentrála z roku 1935 a budova skladiště výrobků z roku 1911. Výroba byla ukončena až roku 2004 a nové využití areálu se již stalo součástí urbanistického plánu revitalizace celé čtvrti, který město Augsburg zahájilo již na počátku devadesátých let a roku 2007 zadalo kancelářím Planungsgruppe 504 a Planwerkstatt Karlstetter. V nejsevernější části, skladišti a dvou lodích šedového sálu bylo roku 2010 otevřeno Bavorské textilní a průmyslové muzeum, v dalších skořepinových šedech najdou prostor městští archeologové a archiv. V návaznosti na původní budovy, na pozemcích, které zabíraly starší přízemní sály, se staví více než stovka bytů 100 a 3 100 m2 obchodních ploch podle návrhu architektů kanceláře Kehrbaum.

 

Jatka

Šestihektarový areálu městských jatek, vybudovaných v letech 1898–1900 podle projektu městského stavitele Fritze Steinhäußera a architekta Gotthelfa Steina, původně zahrnoval dvaadvacet budov, jeho severní části dodnes dominuje hala dobytčí tržnice, nazývaná Kälberhalle. Od roku 1999, s výstavbou nových, menších jatek v jeho části jižní, budovy ztratily původní funkci a byly vyklizeny, zároveň ale zapsány na seznam památek. Roku 2006 je zakoupil koncern Dierig Holding, původně textilní a nyní také realitní společnost, a roku 2011 se sem z původní (a dnes částečně zdemolované) budovy poblíž centra města na Weite Gaße přestěhoval jeden z Augsburských pivovarů – Hasen-Bräu. Místní architekt Thomas Kraus je autorem oprav a úprav haly pro provoz pivovaru o ročním výstavu 30 000 hl, který využívá její východní polovinu, a pivnice s restaurací v polovině západní, otevřené na podzim roku 2012. Největším architektonickým zásahem je zde ocelová konstrukce velkého balkónu, z něhož je možné vaření i konzumaci piva současně obhlížet.

 

Literatura: Ludwig Utz, Die Baumwollspinnerei und Weberei in Augsburg, Der praktische Maschinen-Konstrukteur XXXIII, 1900, č. 3, s. 18–20; Gustav Baum, Die Baumwoll-Spinnerei und Weberei in ihrer bautechnischen und maschinellen Entwicklung. Berlin 1913, s. 74; Astrid Debold-Kritter, Das Textilviertel in Augsburg. Beschreibende und photographische Analyse einer historischen Kultur- und Industrie-Landschaft mit ihren Baudenkmälern, in: Susanne Böning-Weis (ed.), Beiträge zur Denkmalkunde: Tilmann Breuer zum 60. Geburtstag. München 1991, s. 217–235; Titus Bernhard, Glaspalast in Augsburg, Bauwelt LXXXVII, 1996, č. 14, s. 820; Gabriele Krist-Krug, Tag des offenen Denkmals 2003. Augsburg 2003; Arnold Lassotta, Eine Musterspinnerei für die Herren Huesker: Séquin & Knobel – die Konkurrenz aus der Schweiz, in: Hermann Josef Stenkamp (ed.), Cotton Mills for the Continent. Sidney Stott und der englische Spinnereibau in Münsterland und Twente. Essen 2005, s. 22–35; Kerstin Renz, Neue Nutzung am Augsburger Glaspalast, Industrie-Kultur XII, 2007 č. 1, s. 43–44; Karl Ganser, Industriekultur in Augsburg: Pioniere und Fabrikschlösser, Augsburg 2011.

 

Cestu jsem podnikl v rámci řešení projektu Industriální topografie České republiky – nové využití průmyslového dědictví jako součásti národní a kulturní identity.

 

Lukáš Beran

 

 

SWA III, jihovýchodní pohled na přádelnu „Fabrischloß“ – foto: Lukáš Beran
SWA III, severvýchodní pohled na přádelnu „Fabrischloß“ a část tkalcovny – foto: Lukáš Beran
SWA III, jižní pohled na přádelnu „Fabrischloß“ a budovu čistírny bavlny (vlevo) – foto: Lukáš Beran
SWA III, detail východní fasády přádelny s novými okny – foto: Lukáš Beran
SWA III, interiér přízemí přádelny – foto: Lukáš Beran
SWA III, půdorys přádelny a části tkalcovny – Utz 1900
SWA IV, severovýchodní pohled na přádelnu „Glaspalast“ – foto: Lukáš Beran
SWA IV, východní pohled na přádelnu „Glaspalast“ – foto: Lukáš Beran
SWA IV, jihovýchodní pohled na přádelnu „Glaspalast“ s novou kolonií Aumühle – foto: Lukáš Beran
SWA IV, detail jižní fasády přádelny „Glaspalast“ s novými okny – foto: Lukáš Beran
SWA IV, schematický půdorys – Baum 1913
AKS, severovýchodní pohled skladiště výrobků, dnes TIM – foto: Lukáš Beran
AKS, vstup do TIM – foto: Lukáš Beran
AKS, jižní šedový sál – foto: Lukáš Beran
AKS, energocentrála, jižní pohled – foto: Lukáš Beran
Dobytčí tržnice, dnes pivovar a pivnice Hasen, východní pohled – foto: Lukáš Beran
Dobytčí tržnice, dnes pivovar a pivnice Hasen, východní pohled – foto: Lukáš Beran
Dobytčí tržnice, pivnice pivovaru Hasen – foto: Lukáš Beran