31. března 2015 navštívili pracovníci Výzkumného centra průmyslového dědictví FA ČVUT s doktorandy Fakulty architektury areál bývalého dolu Austria – Jubilejní ve Zbůchu. Cílem byla prohlídka pro plánovaný workshop studentů architektury, který se připravuje v rámci grantu SGS15/219/OHK1/3T/15. Workshop by měl nabídnout alternativní koncepce nového využití budov, areálu i okolní krajiny s přihlédnutím k záměrům Hornicko historického spolku Západočeských uhelných dolů, jehož slavnostní založení proběhlo večer téhož dne.

Jedním z hlavních cílů workshopu je představit různé přístupy při hledání identity místa na úrovni lokální i regionální. Téma obrací pozornost k téměř zapomenutému hornictví v Plzeňském kraji, proměnám specifické hornické krajiny okolo Zbůchu  i k příběhům pamětníků. Neboť identitu nevytváří jen místo a krajina, ale především lidé…

Počátek těžby černého uhlí v Plzeňské pánvi se datuje do druhé poloviny 18. století. Jednalo se o malé doly, v provozu bylo několik desítek šachet převážně na výchozech uhelných slojí. Vybudování České západní dráhy umožnilo dosud izolovanému Plzeňsku zařadit se mezi průmyslové oblasti vytvořením průmyslového odbytiště v blízkosti uhelných dolů. V šedesátých letech 19. století se zvolnil růst ostravského revíru, v této době se začaly oproti jiným prosazovat právě doly plzeňské. Plzeň se stala centrem pivovarnictví i rodící se strojírenské výroby, do popředí se dostává důlní průmysl s novými těžaři. V roce 1863 začali u Nýřan provádět průzkum stavitelé železnic bratři Kleinové. V této době založil ve stejné obci svou první šachtu Humboldt Západočeský báňský akciový spolek (původně Západočeský horní a hutní spolek roku 1875 přeměněný na ZBAS), který se později stal největším těžařem Plzeňska. Hloubka těžní jámy dosahovala 149 m a od roku 1866 byl napojen vlečkou na železniční síť. Mezi doly ve vlastnictví Západočeského báňského akciového spolku patřily i doly na Sulkově, kde již těžil rod Thurn-Taxisů na dole Max Karel a Litické těžařstvo na dole Marie. Dále v Mantově u Chotěšova, kde se již o těžbu pokoušel Hermann Dietrich Lindheim, ve Vstiši, Týnci a také poslední založený – důl Austria ve Zbůchu, nazvaný k výročí panování císaře Františka Josefa I. Jubilejní. V sedmdesátých letech 19. století bylo Plzeňsko na vrcholu tuzemské těžby a řadilo se na první místa i ve vývozu do zahraničí, tvořilo téměř 95 % veškerého vývozu kamenného uhlí z Čech, počet horníků dosáhl v tomto kraji téměř 9 000, na dohled od každého dolu se nacházely hornické kolonie a díky přílivu nových zaměstnanců se malé zemědělské vesnice rozrostly do dnešní velikosti.

Důl Austria – Jubilejní

Počátkem 20. století byl v obci Zbůch založen jeden z největších a nejmodernějších dolů v Českých zemích. Dobýval ze dvou jam hloubky 663 m mimořádně kvalitní černé uhlí, využívané k výrobě svítiplynu, koksu a také v chemickém průmyslu (těžní jáma byla později prohloubena na hloubku 796 m a stala se nejhlubší na Plzeňsku). Důl byl vybudovaný v letech 1908–1911 na východním okraji obce dle projektu technické kanceláře spolku pod vedením inženýra Josefa Fuglewicze. Architektonické řešení budov navrhl August Helmar Rudolf von Tetmajer. Důl se stal posledním dolem založeným Západočeským báňským akciovým spolkem a obdržel jméno Austria – Jubilejní. S těžbou uhlí se výrazně zvýšil počet obyvatel a také domů v obci. Vedle hornických kolonií v obci vyrostl Hornický lidový dům, ve své době patřící k největším stavbám svého druhu na celém Plzeňsku. Po roce 1918 byla původní Austria – Jubilejní přejmenována na Masarykův jubilejní důl a toto pojmenování přečkalo až do druhé světové války, kdy zakladatele Československé republiky nahradilo jméno Adolfa Hitlera. Za první republiky došlo k rozšíření malé kotelny v elektrárnu zásobující Západočeské elektrárny a Elektrárenský svaz severopošumavských okresů. Po roce 1953 byl Masarykův jubilejní důl přejmenován na Důl obránců míru. Těžba skončila v roce 1977 a od té doby byla většina areálu využita jen provizorně jako průmyslová zóna. Za dobu existence dolu se zde vytěžilo více než 20 milionů tun černého uhlí. Odvalová halda dolu, ještě v sedmdesátých letech výrazná krajinná dominanta dosahující výšky 105 m, byla z části odtěžena a rozhrnutím podstatně snížena. V polovině devadesátých let došlo k demolici významné části hodnotných objektů. V dnešní době probíhá rekultivace odvalu hlušiny.

Důl Austria I v Týnci

Další z důlních děl ležících v katastru obce Zbůch, někdejší Masarykův důl v Týnci, byl pod názvem Austria I po třech letech hloubení uveden do provozu roku 1902. Povrchy budov byly řešeny v kombinaci režného zdiva a omítaných ploch. Těžba probíhala až do roku 1965. V porovnání s Jubilejním dolem byl důl u Týnce menší, ale také velmi moderně zařízený a podzemí přístupné opět podvojnou jámou. Obě jámy byly hluboké 420 m. Od roku 1908 zde byla v provozu briketárna stejného typu jako na dole Austria v Mantově. 28. srpna 1918 se zde stalo jedno z největších neštěstí na Plzeňsku a při výbuchu metanu v dole zemřelo třináct horníků. Za první republiky byl důl spojen elektrickým vedením se sousedním Jubilejním dolem a uvažovalo se i o napojení třídírny se zmíněným provozem, ale projekt nebyl nakonec realizován. V roce 1953 bylo naproti šachtě pro zaměstnance vystavěno nové sídliště z dvoupatrových bytových domů. Za dobu provozu se z Masarykova dolu vyvezlo na povrch více než 14 milionů tun černého uhlí. Po uzavření dolu provozy získaly opravny železničních kolejových vozidel. Některé dochované objekty využívají menší firmy, ale většinu areálu pomalu pohlcuje vegetace. Na bývalém odvalu se v současnosti třídí lupek na různé frakce a následně je dále využíván. V letošním roce uplynulo 50 let od ukončení těžby na Masarykově dole.

Hornicko historický spolek Západočeských uhelných dolů

Na slavnostním založení Hornicko historického spolku Západočeských uhelných dolů se v Národním domě v Chotěšově sešlo více než 120 bývalých zaměstnanců dolů a příznivců hornictví. V tento den uplynulo přesně 20 let, kdy poslední vozík s uhlím vyjel na povrch a byla ukončena těžba černého uhlí v Plzeňské pánvi. Proto základním posláním spolku je připomínat tuto významnou část naší průmyslové historie.

Exkurze se uskutečnila v rámci řešení projektu SGS15/219/OHK1/3T/15 Průmyslové dědictví v ohnisku kulturní krajiny.

http://www.industrialnitopografie.cz
http://vcpd.cvut.cz/industrialni-topografie-plzensky-kraj