Poloparabolické nosníky železničního mostu pod Vyšehradem, ocelové nýtované konstrukce tak typické pro svou dobu, dnes představují nezastupitelnou kulturní vrstvu Prahy: v jejím panoramatu vyznačují dobu bouřlivého dopravního a průmyslového rozvoje a v bezprostředním kontaktu, umožněném lávkami pro pěší, odhalují způsob své montáže a materiálovou podstatu.

Soubor železničních mostů pod Vyšehradem je součástí pražské památkové rezervace, vyhlášené již před půlstoletím a v roce 1992 zapsané na Seznam světového dědictví UNESCO. Zároveň jej coby „vysoce hodnotnou technickou stavbu“(1) již od konce roku 2004 český stát chrání coby kulturní památku. Vlastník však nedostál zákonné povinnosti „pečovat o její zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením“(2) a v letech 2009 a 2018, podal dvě žádosti o sejmutí památkové ochrany, v nichž argumentoval špatným technickým stavem právě ocelových mostních polí na řekou.(3)

Doposud provedené průzkumy(4) nevyloučily, že tato mostní pole lze opravit při zachování dopravního účelu, ale i památkové hodnoty: postup výměny poškozených prvků, nýtovaným konstrukcím vlastní, je i dnes tradičními postupy prováděn – a týkal by se především mostovky, tedy části nejvíce narušené, ale nejméně viditelné.

Požadavek zásadního navýšení kapacity mostů pod Vyšehradem pak nemohou zdůvodnit jen predikce nárůstu objemu dopravy, tím spíše, že studie proveditelnosti, která by ve variantách předjímala buducnost pražského železničního uzlu jako celku, není ještě dokončena. Nutnost třetí koleje právě pod Vyšehradem tedy, zdá se, vychází spíše z dílčího a sporného urbanistického konceptu nové zastávky na Výtoni.

Záměr nahradit zmíněná mostní pole novými proto považujeme za nepřípustný z pohledu památkového, ale také za nedostatečně obhájený z pohledu technického i dopravního.

Za Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury ČVUT v Praze

PhDr. Benjamin Fragner
Mgr. Lukáš Beran, Ph.D.
Mgr. Jan Zikmund, Ph.D.

členové vědeckého výboru pro průmyslové dědictví ČNK ICOMOS

(1) Rozhodnutí Ministerstva kultury ČR č. j. MK 9417/2000 ze dne 8. 12. 2004 o prohlášení věci za kulturní památku.
(2) Zákon č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči, § 9 (1).
(3) Rozhodnutí Ministerstva kultury ČR č. j. MK 2120/2010 OPP ze dne 15. 2. 2010 a č. j. MK 1455/2020 OPP ze dne 3. 3. 2020.
(4) SUDOP Praha 2018, Kloknerův ústav ČVUT v Praze 2019, Walt Galmarini AG 2021.