Galerie Vi Per
3/11/2025 19:00

Přednáška poskytne historický kontext pro současné ničení průmyslové architektury na východní Ukrajině Ruskem, přičemž se zaměří na Charkov v období, kdy sloužil jako první hlavní město Ukrajinské sovětské socialistické republiky (1919–1934). Bude se zabývat tím, jak ve 20. a 30. letech 20. století – během Stalinova prvního pětiletého plánu industrializace – sovětské úřady investovaly značné prostředky do kapitálových projektů v Charkově a Donbasu, území bohatém na přírodní suroviny, jako je železná ruda, uhlí a obilí. Náhlé rozhodnutí postavit továrnu na traktory na okraji Charkova přimělo ukrajinské architekty k intenzivní standardizaci designu nejen továrny, ale i jejího obytného sektoru. Nový Charkov, takzvané socialistické město navržené ukrajinskými architekty pro pracovníky továrny na traktory, využívalo standardizované bydlení, budovy sociálních služeb a dokonce i opakovatelné městské bloky, aby byla zajištěna rychlá výstavba. Inovace v průmyslové architektuře, které byly vyvinuty s pomocí amerických technických konzultantů v Novém Charkově, byly poté využity více a více centralizovanějším sovětským plánovacím režimem k rychlé výstavbě dalších průmyslových podniků v regionu a ke kolonizaci vzdálených míst po celém euroasijském kontinentu. Tato přednáška přiznává úspěšnost metodě standardizace navrhování jako systému, zároveň však zpochybňuje etiku komplexního plánování v širším měřítku.

Christina E. Crawford je historička architektury a urbanismu, vystudovaná architektka a docentka dějin umění na Emory University. Její výzkum se zaměřuje na socialistický prostor a sociální bydlení v nadnárodním kontextu. Je autorkou knihy Spatial Revolution: Architecture and Planning in the Early Soviet Union (2022), která získala cenu Spiro Kostof Book Award od Society of Architectural Historians, a spolueditorkou knihy Detroit-Moscow-Detroit: An Architecture for Industrialization, 1917–1945 (2023). Působila jako prezidentka Společnosti historiků východoevropského, euroasijského a ruského umění a architektury, hostující lektorka městské historie na Charkovské škole architektury, vicekonzulka na americkém konzulátu v ruském Petrohradu a Fulbrightova stipendistka na Ukrajině.

Přednáška je pořádána ve spolupráci s Výzkumným centrem průmyslového dědictví FA ČVUT.

Vznik projektové a inženýrské organizace Centroprojekt je spojován se stavebním oddělením firmy Baťa, kde byla roku 1925 založena samostatná skupina zaměřená na navrhování. Zde působili nejvýznamnější architekti meziválečného Zlína – František Lýdie Gahura, Vladimír Karfík, Miroslav Drofa, Jiří Voženílek nebo Vladimír Kubečka. Struktura stavebního oddělení, kde byl mimo jiné vyvinut zlínský konstrukční standard 6,15 × 6,15 m, se měnila dle potřeb a požadavků stále se rozrůstajícího mezinárodního podniku. Kromě projektování továren, veřejných budov a rodinných domků se jedním z úkolů staly regulační plány československých i zahraničních satelitů firmy Baťa.

Po 2. světové válce to byli právě architekti bývalého stavebního oddělení, kteří v podmínkách národního podniku Baťa (od roku 1949 Svit) pomohli k rychlé obnově bytového fondu vyprojektováním velkokapacitních Věžových, Morýsových či tříetážových činžovních domů ve východní části města. Po několika transformacích vznikl v roce 1958 Státní ústav pro projektování závodů spotřebního průmyslu Centroprojekt se sídlem v Gottwaldově. Činnost ústavu i jeho specializace se postupně rozšiřovala stejně jako rostl počet jejich zaměstnanců, který na konci osmdesátých let dosahoval k osmi stovkám.

Výstava Centroprojekt 1925–2025 představí historii organizace, která úspěšně prošla porevoluční transformací a po roce 2001 expandovala do Jižní Ameriky. Výběr nejdůležitějších staveb a projektů vybraných napříč uplynulým stoletím čerpá z výjimečně zachovaného podnikového archivu. Vedle produkce Centroprojektu výstava ukáže také každodenní život organizace, sportovní hry a běžný pracovní den v projekční kanceláři, připomenuty budou také specializovaná oddělení vodohospodářské a propagační.

Výstava se koná v pátém podlaží budovy Centroprojektu, která byla dokončena v roce 1968 podle plánů architektů Zdeňka Plesníka, Karla Krčmáře, Oldřicha Šlesingera a Ivana Přikryla, interiéry jsou dílem architektky Evy Bánovské. Ve své době jedna z nejmoderněji vybavených administrativních budov v Československu dodnes neprošla rekonstrukcí a dochovala se tak v mimořádně autentickém stavu.

Připravuje spolek aArchitektura a Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury ČVUT. Autoři: Lucie Šmardová (aArchitektura), Jakub Potůček a Jan Zikmund (VCPD FA ČVUT). Výstava vzniká díky finanční podpoře Ministerstva kultury, Nadace české architektury a společnosti Centroprojekt Group a.s.

foto Dominik Bachůrek

Na letošním kongresu mezinárodní organizace pro ochranu průmyslového dědictví TICCIH (The International Committee for the Conservation of the Industrial Heritage) v Kiruně byla představena tradiční publikace, shrnující aktivity v oblasti popularizace a ochrany průmyslového dědictví za uplynulé tři roky ve 49 světových zemích. Situaci v České republice přibližuje článek Benjamina Fragnera a Jana Zikmunda z Výzkumného centra průmyslového dědictví Fakulty architektury ČVUT na stranách 49–52. Publikace je k dispozici ke stažení na stránkách TICCIH.