Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem a Kulturní zařízení města Roudnice nad Labem vás srdečně zvou na výstavu Industriální topografie / Architektura konverzí 2005–2015. Výstava se bude konat od 4. do 16. října 2015 v Knihovně Ervína Špindlera v Roudnici nad Labem, její součástí je rovněž komentovaná prohlídka s Petrem Jarošem v rámci Dne architektury a přednáška Benjamina Fragnera.
29. září proběhl na Fakultě architektury ČVUT letošní ročník Noci vědců. Svou výzkumnou a pedagogickou činnost na fakultě představilo i Výzkumné centrum průmyslového dědictví prezentací internetové verze Industriální topografie, projekcí přehledu studentských workshopů, na kterých se VCPD v letech 2010–2015 podílelo a vystaveného souboru všech publikací, které vydalo za 13 let své existence.
Mezinárodní festival současného umění 4+4 dny v pohybu slaví letos 20 let! Přehlídka, která jako první kulturní akce v Praze začala v devadesátých letech využívat opuštěné, chátrající, či k demolici určené objekty a areály, dále pokračuje ve své původní vizi.
Zapojuje umělce tam, kde je nikdo před tím neviděl. Festival se programově zaměřuje na aktuální, provokující, inovativní umělecké projekty napříč žánry – od tance a divadla, přes výstavy, audiovizuální projekty až po diskuse a komentované procházky – a ke kulatému výročí si v duchu své nejlepší tradice oživování nevyužitých pražských budov nadělila nové místo konání: Desfourský palác v ulici Na Florenci 21, Praha 1. Kromě něj 20. ročník proběhne v nedalekých divadlech Archa, Ponec a Jatka78 a to od 2. do 10. října.
V rámci bohatého programu lze navštívit například výstavu konverzí průmyslových staveb pro kulturní účely nebo procházku post-industriálním holešovickým meandrem.
Veškeré informace a program na http://www.ctyridny.cz/
Mezioborový workshop Zbůch 2015 aneb Vize pro znovuobjevování hornické kulturní krajiny Plzeňska bude hledat cestu rozvoje a vize pro transformující se mikroregion západočeské uhelné pánve a jejího centra – obce Zbůch.
I přesto, že se zde těžilo černé uhlí více než 400 let, zůstávala a zůstává Plzeňská pánev vždy trochu v pozadí za Kladenskem a Ostravskem. Po dlouhém období vazby na těžbu uhlí a jejím následném utlumení a zastavení prochází území v současnosti hledáním nové identity. Postupně mizející stopy silně industriální krajiny kontrastují s absencí další vize.
Cílem mezioborového workshopu je vytvoření širokého spektra studentských projektů různých vysokých škol, jež budou mít uplatnění v budoucím rozvoji území. Představme si navzájem různé přístupy při hledání identity místa na úrovni lokální i regionální, od krajiny, přes urbanismus obcí, areály, stavby, interiér až po design, land-art a site-specific aktivity.
Přidejte se k nám na cestu za znovuobjevováním hornické kulturní krajiny a industriálních památek Plzeňska, nechme ožít jeho historii a promluvit dávno zapomenuté příběhy…
registrační mail zbuch2015@gmail.com
harmonogram workshopu zde
Workshop je ohodnocen dvěma kredity.
Druhé setkání se studenty se uskuteční v Radlické kulturní sportovně v pátek 6. 11. od 9.00 do cca 16.00.
První setkání se studenty se uskuteční v areálu dolu ve Zbůchu v pátek 16. 10. Místo a čas odjezdu bude upřesněno. Doporučujeme si vzít pevnou obuv a teplé oblečení.
Schůzka pedagogického vedení proběhne ve středu 7. října 2015 od 14.00 na FA ČVUT v 1. NP v místnosti 152-153 (akvárko)
Dne 7. září 2015 byla zahájena příprava demolice budovy železničních dílen někdejší Společnosti státní dráhy v Holešovicích-Bubnech.
Roku 1854 založilo ve Vídni finanční konsorcium, vedené pařížským bankéřem Izákem Péreirem (1806–1880), Společnost státní dráhy (StEG), která k prvnímu lednu 1855 zakoupila od rakouského státu železniční trati, postavené a provozované Severní státní drahou, a to včetně trati do Podmokel, procházející mezi Bubny a Holešovicemi. Zázemí dnešního Masarykova nádraží jí záhy přestalo dostačovat a roku 1870 proto Společnost zakoupila v Bubnech, v sousedství již budovaného nádraží Buštěhradské dráhy, rozsáhlé obecní pozemky. Svažující se pole a pastviny byly navážkami rozděleny na tři výškové úrovně se společným zhlavím u Negrelliho viaduktu. Na nejvyšší úrovni Společnost postavila nákladové a seřaďovací nádraží, z jehož budov se do dneška dochovalo pouze mladší skladiště na parcele č. 2425 (původní budovy, skladiště na parcele 2424/2 i navazující patrová administrativní budova čp. 272 byly zbořeny v roce 2012). Nádraží, označované jako Bubny-nákladové nebo též Bubny-dolní, bylo otevřeno k 1. lednu 1873, a postupně z něj byly vyvedeny četné vlečky, např. do obecní plynárny (v místě dnešní Poupětovy ulice), do městských jatek, do elektrárny a zejména do překladiště v holešovickém přístavu. Na nejnižší úrovni, při dnešní Argentinské ulici, vybudovala Společnost lokomotivní depo se dvěma identickými, čtyřkolejnými výtopnami na půdoryse 22 × 70 metrů. Po ukončení parní trakce v sedmdesátých letech obě sloužily jako remíza vládních vozů, jižní z nich byla tehdy nově zastřešena a zanikla roku 2011, severní dosud v původním stavu stojí na parcele č. 2419. Funkční součástí depa byla také vodárna (parcela č. 2422) s navazujícím skladištěm (parcela č. 2426), postavená v kolejišti střední úrovně, které sloužilo provozu bohatě dimenzovaných opravárenských dílen. Dílenskou budovu (parcela 2427) pro 140 nákladních vagónů, zprovozněnou roku 1873, tvoří 65 metrů široká a 160 metrů dlouhá devítilodní hala, jejíž obvodové stěny jsou provedeny v kombinaci kamenného a cihlového zdiva a dřevěné krovy nese 136 litinových sloupů. V roce 1879 dílny zprovoznily vlastní pilu, roku 1888 zde byla zřízena také lakovna a sedlárna a začaly se zde opravovat také vagony osobní. Součástí dílen byla od počátku také samostatná budova dělnické jídelny čp. 202, dochovaná v upravené podobě při severním okraji areálu, tvořeném dnes ulicí Železničářů. Výstavbu celého areálu vedl stavební ředitel StEG Karl von Ruppert (1813–1881). Vyvážené proporce a charakteristické členění režnými cihlovými pilíři, ostěními a zazubenými římsami budovám StEG vtisknul již v letech 1855–1857 její hlavní architekt Wilhelm von Flattich (1826–1900), jenž pro ni vytvořil první podrobné typové vzory (Normalien) v Rakousku, které poté pro další výstavbu rozpracoval jeho nástupce, architekt Karl Schumann (1827–1898). Od roku 1909 opravny i celé nádraží provozoval stát. Periodicky se plánovalo a opět odkládalo jejich zrušení – státní podnik Železniční opravny a strojírny (ŽOS) ukončil činnost roku 1992, nástupnická firma ŽOS ATECO zde však prováděla opravy a rekonstrukce osobních a poštovních vozů až do roku 2011. V roce 2004 byly zmíněné budovy coby součást železničního areálu Holešovice – Bubny zapsány na seznam kulturních památek, jejich ochrana však byla po čtyřech letech na žádost tehdejšího vlastníka, s. s r. o. Orco Omikron, ministerstvem kultury zrušena, chráněna zůstává jen vodárna na parcele 2422 (r. č. objektu 101151).
Literatura: ~, Die Wagen-Reparatur-Werkstätten des Oestrreichischen Staatsbahn-Gesellschaft zu Bubna bei Prag. Organ für die Fortschritte des Eisenbahnwesens in technischer Beziehung XVI, 1879, č. 2–3, s. 99–100, tab. XVI, obr. 8; ~, Geschichte des ersten Vierteljahrhuderts…, Epoche III, č. 3 (3. 1.1880), s. 5–6; Ernst Reitler, Bahnhofsanlagen, in: Hermann Strach (ed.), Geschichte der Eisenbahnen der Österreichisch-Ungarischen Monarchie II, Wien 1898, s. 321–380, zde s. 334–335, 351–352; Julius Spitzner, Werkstättewesen, in: Hermann Strach (ed.), Geschichte der Eisenbahnen der Österreichisch-Ungarischen Monarchie II, Wien 1898, s. 569–610, zde s. 590–591; Guido Friedl, Der Architekt Wilhelm von Flattich (1826–1900). Wien 1979, s. 30–34; Tomáš Kučera, Železniční areál Holešovice-Bubny. In: Staletá Praha XXIII: Pražské památky 19. a 20. století. Praha 1997, s. 145–158; Benjamin Fragner – Jan Zikmund (eds.), Co jsme si zbořili. Bilance mizející průmyslové éry / deset let. Praha 2009, s. 125; Michal Zlámaný, Stručná historie železničního uzlu Praha. In: Benjamin Fragner – Tomáš Skřivan (eds.), Pražská nádraží ne/využitá. Praha 2012, s. 14–22.
Lukáš Beran a Michal Zlámaný