Architektura 1945-1979
[4.6.2012] Konference "Architektura 1945-1979" se konala 22. a 23. května 2012 ve vídeňském kongresovém centru. Setkání se slibným podtitulem "Vypracování hodnotící metodiky architektury z let 1945-1979" završovalo víceletý projekt Magistrátního oddělení 19 města Vídně, podpořený dotací EU.
Poválečná architektura zřetelně představuje v celé Evropě neobyčejně žhavé téma (Robert Kniefacz z Magistrátního oddělení 19 v příspěvku uvedl, že se jedná o více než 60 procent stavebního fondu Vídně); které se i v Čechách stalo v nedávné minulosti předmětem několika odborných setkání (např.: AXIS 2011, kolokvium a magistrátní komise k Horskému hotelu a vysílači Ještěd atd.). Také k projektu arch4579 byli přizváni zástupci Odboru památkové péče Magistrátu města Brna. Což jenom potvrzuje skutečnost, že otázky probíhajících proměn poválečné architektury představují obecnější problém, jen částečně ovlivněný politicko-historickými okolnostmi.
Konferenci Architektura 1945-1979 rozčlenili pořadatelé na čtyři části - obecný úvod a představení projektu, konkrétní příklady rehabilitace poválečné architektury (spojené s exkurzí), struktura metodiky a její uplatnění u případových studií, diskuse.
Autoři metodiky ihned v úvodu předeslali, že usilují o plošné zmapování poválečného stavebního fondu - t.j. jednoduché a rychlé vyhodnocení jednotlivých budov, vzájemné porovnávání a diferenciaci přístupu k rehabilitaci. Z této představy proto vychází podoba metodiky, jejíž přehlednou strukturu a potenciál představili i na konkrétních příkladech. Každý záznam má podobu jednoduchého encyklopedického hesla - obsahuje základní identifikaci stavby, stručný kulturněhistorický kontext a reflexi současného technického stavu, obrazovou dokumentaci a literaturu. Komplementárním jádrem analýzy je však tabulka, vyhodnocující stavbu ve třech rovinách - architektura / aura / stavebněfyzikální stav. Každý ze tří pilířů se dále člení na dílčí podkategorie (např.: význam autora a stavby, její akceptace, hmotná podoba, lokální vazby, atd.), které umožňují zpracovateli označit jednotlivé aspekty na škále -10 až +10 bodů.
Následná diskuse výmluvně naznačila silné i slabé stránky podobného nástroje. Všeobecnou chválu si vysloužila především snaha o objektivní, jednotné, vzájemně porovnatelné vyhodnocení, navíc uživatelsky relativně jednoduché a použitelné u obrovského množství sledovaného stavebního fondu. Mnozí z aktérů však upozornili i na úskalí - zejména na skutečnost, že samotné "bodování" vyžaduje značnou erudici zpracovatele (nehledě na nevyhnutelné subjektivní podtóny), nutnost porovnání s jinými, už vyhotovenými záznamy atd. Metodiku lze proto užít jen v úzkém kruhu zasvěcených. Což je zároveň v rozporu s podmínkou, že podobné analýzy mají svou váhu pouze tehdy, když pracují s dostatečným statistickým vzorkem. Diskuse rovněž naznačila názorové polarity mezi zastánci syntetického, celostního přístupu umožňujícího na základě názoru odborníka označit skutečně výrazné stavby, kterým je nutno věnovat zvýšenou pozornost (převážně čeští účastníci), a mezi zastánci věcně analytické metody, rozkládající stavbu na jednotlivé dílčí roviny, což sice neposkytuje jednoznačné ano/ne, ale na druhou stranu umožňuje při následných stavebních úpravách diferencovaný přístup s podtržením silných a slabých stránek objektu (převážně zástupci vídeňského magistrátu). Zřejmě největší slabinu naznačil na závěr "mezi řádky" vídeňský vedoucí projektu - další osudy metodiky a její uvedení do každodenní praxe totiž závisí především na finanční podpoře a vzniku případného specializovaného pracoviště...
Petr Vorlík
podpořeno SGS12/202/OHK1/3T/15 - Dědictví průmyslové éry / Úskalí nového využití
